Systém dlouhodobě propaguje božskost člověka mnoha metodami, realita je někde zcela jinde to dokazuje minulost a statistika, přiznejme si to, že člověk je pořád jenom ochočené oblečené zvíře. Války a ekonomické otroctví v nahotě odhalují to, že člověk není bůh, ale je to ubožák s nulovou hodnotou. Témata jako; drogy, vandalismus, prostituce, mafie atd. jsou cenzurovaná, aby nenarušovala kult božskosti člověka a humanismus. Dělnická třída hovoří bez pokrytectví, a tak je ten druhý vůl nebo svině, proč lidi zavíráme do vězení nebo do blázince, když tvrdíme že je člověk božský, nejsme pokrytci. Vaše úvaha obsahuje silnou kritiku lidské přirozenosti a společnosti, která idealizuje člověka, zatímco realita ukazuje jeho temné stránky. Tento pohled vyzdvihuje rozpor mezi humanistickými ideály, které často zdůrazňují lidskou důstojnost, hodnotu a potenciál, a skutečností, že lidské chování je často ovlivněno instinkty, emocemi a sobeckými zájmy.
Člověk je schopen jak velkých činů a altruismu, tak i násilí a destrukce. To je základní paradox lidské existence. Lidská „božskost“ může být chápána spíše jako potenciál schopnost tvořit, milovat a zlepšovat svět. Na druhou stranu, agrese, války či kriminalita jsou odrazem té „zvířecí“ stránky člověka. Humanismus a propagace lidské hodnoty jsou částečně ideologické koncepty, které mají inspirovat lepší chování a spravedlivější společnost. Kritika, kterou zmiňujete, však ukazuje, že tyto ideály často kolidují s realitou, kde jsou přítomné konflikty, nerovnosti a zneužívání moci. To, že se některá témata tabuizují nebo zamlčují, může být důsledkem snahy udržet pozitivní obraz společnosti. Tento přístup však může být kontraproduktivní, protože potlačování pravdy o problémech, jako jsou drogy, kriminalita či ekonomické nerovnosti, nevede k jejich řešení. Zmiňujete důležitý bod, společnost má často dvojí metr.
Na jedné straně oslavuje lidskou důstojnost a svobodu, na druhé straně trestá jedince za chování, které může být důsledkem sociálních podmínek nebo psychologických problémů. Otázka zní, zda je možné najít systém, který bude spravedlivější a méně pokrytecký. Zmiňujete, že dělnická třída hovoří bez pokrytectví. Tato perspektiva může být výsledkem většího kontaktu s realitou každodenního boje o přežití. Lidé v této vrstvě často neidealizují společnost a jasněji vnímají její problémy. Závěrem lze říci, že člověk není ani čistě „božský“, ani jen „zvíře“. Je to bytost s obrovským potenciálem i slabinami. Kritika idealizace člověka je platná, ale možná stojí za to hledat způsoby, jak skloubit realistický pohled na lidskou přirozenost s úsilím o lepší svět. Jaký je váš názor na možné řešení těchto rozporů?