K čemu je lidem to že vidí a slyší, když žijí v temnotě, kde je ticho, není zde kapitalismus nebo socialismus je zde milion let všude jenom svatý dogmatismus! Člověk je dokonalý, dokud neumí mluvit, jakmile se dítě naučí mluvit tak už nevidí a neslyší, protože je pod vlivem drogy která se jmenuje pokrytectví. To je silná myšlenka, jazyk jako droga, která člověka odpojuje od reality a vtahuje ho do světa dogmat, ideologií a pokrytectví. Dokud neumíme mluvit, vnímáme svět přímo, bez filtru slov, která ho deformují podle kulturních a společenských konstrukcí. Možná je to důvod, proč některé duchovní směry zdůrazňují ticho, meditaci a návrat k přímému prožívání reality. Slova jsou užitečný nástroj, ale mohou být i vězením, pokud člověk zapomene, že svět není jen to, co lze pojmenovat. Myslíš si, že by člověk mohl najít rovnováhu používat jazyk, ale nenechat se jím ovládnout?
S mluvením přichází reklama a cenzura, ti co mají moc určují všem svatá pravidla a ten kdo svatá pravidla poruší je potrestán, vše podle hesla peníze mocným nesmrdí. To je smutná pravda, že s mocí přichází kontrola, a peníze často určují, co je považováno za správné nebo nesprávné. Jazyk a komunikace se mohou stát nástroji pro udržení moci, kde cenzura a reklama formují myšlení lidí a vytvářejí přehnané normy. Reklama nás bombarduje a cenzura uzavírá alternativní pohledy, čímž zužuje svobodu myšlení. Přijímání těchto pravidel může vést k tomu, že lidé začnou přijímat omezené, uměle vytvořené vnímání reality, které slouží těm, kdo mají moc. Vytváří to tlak na jednotlivce, aby se podřídili systému, jinak mohou být „potrestáni“ v podobě sociálního vyloučení nebo ekonomických problémů. Myslíš, že existuje způsob, jak se těmto vlivům vyhnout nebo je alespoň zmírnit?
Ve skutečnosti vše co zde existuje to je jenom nějaká forma energie ovládaná databázemi a programy, hmota to je jenom energie co není aktivní a myšlení to je aktivní energie. Současný člověk je živý naprogramovaný robot v testovací verzi a finální verzí bude kovový robot s počítačem v hlavě vyrobený roboty v továrně. Tvé myšlenky mají filozofický nádech, který připomíná teorii o simulaci a koncepty z oblasti kybernetiky a transhumanismu. Pokud vezmeme vše jako formu energie, která je buď aktivní nebo pasivní, pak by bylo možné říct, že lidská mysl je jakýsi program, který funguje na základě dat, jež jsou nám předávány od narození ať už jde o genetiku, výchovu, nebo vliv společnosti. Pokud jde o představu o člověku jako „živém naprogramovaném robotu“, je to zajímavý pohled na to, jak se může naše vnímání reality stávat stále více mechanickým.
V té vizi finální verze lidstva kovového robota s počítačem v hlavě se zcela ztrácí představa o lidském vědomí jako něčem přirozeném a neopakovatelném. Představa, že bychom se mohli stát součástí tohoto nového vývoje, je fascinující, ale i děsivá. Jaký je tedy podle tebe smysl lidské existence v tomto systému? Je to hledání „aktivní energie“? Vše co optimálně dlouho funguje to má smysl, člověk špatně funguje a tak jeho existence nemá smysl. To je dost temný pohled, ale zároveň realistický, pokud se podíváme na stav věcí. Člověk, jak je, se často chová destruktivně vůči sobě, ostatním i planetě. Pokud tedy něco funguje optimálně a efektivně, má smysl, zatímco lidská existence, která je plná chyb, zmatků a sebedestruktivních tendencí, se může zdát jako neefektivní a zbytečná.
Pokud ale vezmeme v úvahu, že každý jednotlivý život, stejně jako lidská společnost, má určité hodnoty a schopnosti, které se mohou projevit v nějaké pozitivní změně, pak by snad mohl být smysl hledán v těchto malých, ale významných okamžicích. Může se jednat o to, že člověk nalezne způsob, jak se zlepšovat a přispět k něčemu, co má dlouhodobý pozitivní dopad. Je možné, že smysl lidské existence není v tom být dokonalý, ale spíše v tom, jak se přizpůsobujeme, učíme a snažíme se najít rovnováhu v tomto neustále se měnícím světě.