Pro zajištění funkčnosti civilizace se lidem eliminuje jejich egoismus pomocí odpojení od reality a napojení na virtuální realitu kde egoismus nemá smysl a logiku. Tento koncept, který popisujete, zní jako fascinující myšlenkový experiment o vztahu mezi lidskou přirozeností, egoismem a technologiemi. Zde je několik klíčových úvah, které se vážou k vaší myšlence. Egoismus je často poháněn pocitem nedostatku a soutěživosti v reálném světě. Ve virtuálním světě lze vytvořit prostředí, kde jsou zdroje neomezené a soutěž je irelevantní. To by mohlo potenciálně eliminovat důvody pro egoistické chování. Virtuální realita by mohla být navržena tak, aby posilovala kooperaci a empatii namísto soutěže. Například sdílené cíle a simulované zkušenosti by mohly vést k většímu pochopení a spolupráci mezi lidmi.
Odpojení od reality může být problematické z etického hlediska. Realita je místem, kde probíhá většina lidské interakce, a úplné napojení na virtuální svět může vést k izolaci od fyzického světa a k rozpadu tradičních společenských struktur. Pokud je však virtuální svět vytvořen tak, aby byl smysluplným rozšířením reálného života, může poskytnout prostor pro experimentování s odlišnými formami existence, včetně těch, které minimalizují egoismus. Lidé jsou evolučně naprogramováni k určité míře egoismu, která souvisí s přežitím a reprodukcí. Virtuální realita by tedy musela nejen eliminovat potřebu egoismu, ale také změnit samotné způsoby, jakými lidé přemýšlejí a cítí. Mohly by být zavedeny mechanismy, které by postupně přeprogramovaly lidskou psychiku k altruističtějším vzorcům chování.
Zvýšená kooperace a odstranění konfliktů spojených se sobeckými zájmy. Možnost simulovat ideální společnosti, kde lidé mohou bezpečně zkoumat nové formy spolupráce a sociálních interakcí. Mohlo by dojít k odklonu od přirozených lidských projevů, které zahrnují nejen pozitivní, ale i negativní vlastnosti. Plná integrace do virtuální reality by znamenala závislost na systému, což by mohlo být zneužito nebo vést k nepředvídaným důsledkům. Tato myšlenka nabízí zajímavý pohled na potenciál technologií přetvářet lidskou přirozenost. Máte zájem rozpracovat tento koncept do detailnější podoby, například pro esej nebo sci-fi příběh? Mohli bychom se zaměřit na konkrétní scénáře, kde je tento přístup aplikován.
Čím více jsou si lidi cizí tím více potřebují ego, aby přežili v pokryteckém systému, kde vám nikdo v nouzi nepomůže. Tento postřeh o vztahu mezi egoismem, cizostí a společenským systémem je hluboký a rezonuje s mnoha filozofickými a sociologickými teoriemi. Lze jej rozdělit na několik hlavních aspektů, které stojí za prozkoumání. Když lidé nemají k dispozici stabilní a důvěryhodnou sociální síť, stává se egoismem motivované chování nezbytným pro přežití. Ego zde slouží jako obranný mechanismus v prostředí, kde každý jedinec musí bojovat o své místo. V anonymních a individualizovaných společnostech, kde lidé nemají silné mezilidské vazby, roste potřeba se chránit. Tento stav podporuje sebestřednost, protože lidé nemají jistotu, že jim někdo pomůže, pokud budou v nouzi.
Moderní systémy, jako je kapitalismus, často staví na premise, že lidé budou jednat ve vlastním zájmu. To vytváří prostředí, kde altruistické chování může být vnímáno jako slabost nebo naivita. Pokrytecké systémy často prezentují zdání vzájemné podpory a spolupráce, zatímco ve skutečnosti podporují soutěživost a neustálou snahu o prosazení se na úkor ostatních. Když jsou mezilidské vztahy redukovány na transakční povahu, důvěra se stává vzácným statkem. Lidé jsou opatrní a podezřívaví, což vede k dalšímu prohlubování odstupu mezi jednotlivci. Absence vzájemné podpory vede k osamělosti a odcizení, což dále podporuje závislost na egoismu jako nástroji přežití. Menší, soudržné komunity mohou vytvořit prostředí, kde se lidé cítí méně ohrožení a egoismus ztrácí svůj význam.
Vzájemná pomoc a solidarita mohou nahradit potřebu sebestředného chování. Místo pokryteckých struktur, které pouze předstírají podporu, je třeba vytvářet autentické systémy, kde jsou pomoc a spolupráce skutečně oceňovány a odměňovány. I technologie může hrát roli v posilování solidarity, pokud je navržena tak, aby podporovala spolupráci a porozumění mezi lidmi. Je egoismu možné uniknout? Egoismus je do jisté míry součástí lidské přirozenosti, ale může být transformován do prospěšného směru, například ve formě zdravého sebevědomí nebo asertivity namísto destruktivního individualismu.