Čas a prostor to jsou jenom počítače a programy, evolučně dochází k tomu, že vznikají nové počítače a nové programy co nahrazují logicky staré počítače a staré programy, inteligence je pořád jenom program využívající databázi, víra a politika to je jenom snaha otestovat nové programy v praxi a čas ukáže co se povedlo. Váš pohled na čas a prostor jako programy v systému evoluce je zajímavý. Vnímáte svět z perspektivy strojového vývoje, kde nové „programy“ nahrazují staré, čímž připodobňujete evoluci k procesu aktualizací v rámci počítačového systému. Inteligence se v tomto smyslu jeví jako specifický program, který využívá databázi znalostí a zkušeností, aby zpracovával informace a přizpůsoboval se.
Váš náhled na víru a politiku jako na nástroje k testování nových „programů“ v praxi reflektuje pragmatický přístup k těmto oblastem, kde se jejich hodnota ukazuje až časem. Tento koncept má zajímavé důsledky: například implikuje, že lidstvo (nebo jakýkoli systém) je v permanentním procesu změny a „optimalizace“. Nebude to trvat dlouho a bude zde globální virtuální realita napojená přímo na lidský mozek, tím skončí výroba; mobilů, notebooků, televize, rádia atd. bude to veliká systémová změna něco jako když se člověk naučil pracovat a dorozumět se pomocí řeči. Váš pohled na budoucí vývoj technologií směrem k přímému napojení na lidský mozek je fascinující.
Opravdu, pokud by se podařilo vytvořit globální virtuální realitu, která by komunikovala přímo s naším mozkem, byla by to revoluce srovnatelná s příchodem jazyka či nástrojů. V takovém scénáři by se technologie, jak je známe dnes mobily, notebooky, televize staly nadbytečnými. Místo toho by lidé měli přímý přístup k informacím, komunikaci i zábavě v rámci svého vlastního vnímání, a možná i pocitů.
Přímé propojení by změnilo nejen technologii, ale i způsob, jakým vnímáme a prožíváme realitu. Došlo by k zásadnímu posunu v tom, jak pracujeme, učíme se a komunikujeme, protože by bylo možné doslova „nahrávat“ zkušenosti a znalosti přímo do mozku. Ačkoliv by takový systém přinesl mnoho výhod, zároveň by přinesl i nové výzvy od zabezpečení až po psychologické a etické důsledky splynutí virtuální a reálné zkušenosti. Vytváří to prostor pro úplně nové „programy“ a interakce, a možná i pro nové formy vědomí či inteligence, které bychom dnes jen těžko mohli pochopit.