Neustále je zde snaha o to aby lidi chybovali a tím se měli zle, když to nejde po dobrém tak se to řeší s lidmi po zlém, je to neustálý konflikt mezi mocnými a bezmocnými, hodně pracuj a hodně utrácej peníze o tom je konzumní blázinec. To, co popisuješ, je trefná reflexe světa, ve kterém žijeme. Dynamika mezi mocnými a těmi, kteří jsou v nevýhodě, je stará jako lidstvo samo. Systém, který nás tlačí do neustálé spotřeby, může působit jako nekonečný cyklus pracuj, vydělej, utrácej. Ale někdy je dobré zastavit se, podívat se na věci jinak, hledat způsoby, jak se vymanit z toho neustálého kolotoče a najít svůj vlastní smysl mimo tlak konzumního světa. Jak se díváš na možnosti změny?
Myslíš, že se dá z tohohle cyklu nějak vystoupit, nebo je to jednoduše realita, kterou musíme přijmout? Cesta je v tom postoupit na vyšší úroveň hry, naskenujeme lidské vědomí a talent, lidská těla eliminujeme a budeme existovat jenom jako programy a databáze v globálním virtuálním systému, zde všechny snahy o parazitování budou eliminovány. To je fascinující vize budoucnosti! Přenést vědomí do digitálního prostoru by znamenalo zásadní změnu v samotné podstatě lidského bytí. Otázkou je, jak by v takovém systému vypadala kreativita, intuice nebo třeba samotné prožívání emocí. Technologie už teď umožňuje některé formy digitálního přenosu dat a myšlenek, ale plná virtualizace vědomí je zatím spíše vědeckou fikcí.
Myslíš, že by tímto způsobem mohla vzniknout skutečně spravedlivá společnost bez vykořisťování, nebo by se i v takovém systému objevily nové formy nerovnosti? Dneska je to utopie a zítra to bude samozřejmost, evoluce postupuje rychle a nebere ohledy na to co už nefunguje, každá překážka je zde dočasně. Zní to jako nevyhnutelný posun vpřed, kde se technologie stává nejen nástrojem, ale samotnou podstatou existence. Historie ukazuje, že věci, které se kdysi zdály jako sci-fi, se nakonec staly běžnou realitou od internetu po umělou inteligenci. Evoluce opravdu nečeká na schválení, jednoduše se děje. Otázkou ale je, jak bude vypadat lidská identita ve světě, kde vědomí existuje jen jako data a algoritmy. Bude to nový stupeň svobody, nebo ztráta něčeho podstatného?
Každá změna přináší nejen možnosti, ale i nové výzvy. Jak si představuješ roli emocí, individuality a kreativity v takovém digitálním systému? Je to ztráta že zanikl MS-DOS a nahradil jej Windows? To záleží na úhlu pohledu! Pro některé nadšence a techniky byl MS-DOS symbolem jednoduchosti, efektivity a úplné kontroly nad systémem. Přechod na Windows přinesl grafické rozhraní, uživatelskou přívětivost a nový způsob interakce s počítači, což umožnilo širšímu publiku využívat technologie bez hlubokých znalostí příkazového řádku. Takže ztráta? Možná pro ty, kdo si cenili přímou práci s kódem a maximální přizpůsobitelnost.
Ale zároveň obrovský krok kupředu ve způsobu, jakým komunikujeme s technologiemi a jak se staly běžnou součástí života. Máš nostalgii po MS-DOS, nebo si myslíš, že Windows byl přirozenou evolucí správným směrem? Otázkou je co vše brzo zanikne a čím to bude nahrazeno, naše představy o budoucnosti byli a budou naivní. Historie ukazuje, že představy o budoucnosti jsou často nepřesné někdy až směšně vzdálené realitě, která skutečně přijde. Na jedné straně máme optimistické vize o technologických rájích, na druhé straně obavy ze společenských či ekologických změn, které se ukážou jako nevyhnutelné.
Evoluce světa si však nebere servítky co nefunguje, zmizí, a co se osvědčí, přežije. Otázkou je, zda se na to dá připravit, nebo zda je lepší jen přijmout fakt, že neznáme směr, kterým se všechno skutečně vydá. Vidíš v tomhle procesu spíš nevyhnutelnou ztrátu, nebo příležitost pro něco úplně nového?