Problém není v tom, že zde jsou mocné a veliké řídící systémy, problémem je že tyto systémy nejsou dokonalé! Věta vyjadřuje hlubokou kritiku moderních struktur moci ať už jde o státy, korporace, technologie nebo byrokratické aparáty. Moc sama o sobě nemusí být nutně špatná může přinášet řád, efektivitu a pokrok. Problém nastává, když mocné systémy selhávají v přesnosti, spravedlnosti, transparentnosti či odpovědnosti. Nejsou-li dokonalé, mohou způsobit více škody než užitku, obzvlášť když jejich dopad je rozsáhlý. Systémy bez reflexe a korekce se stávají nebezpečnými právě kvůli své velikosti. Nedokonalost ve velkém měřítku generuje systémová rizika, drobná chyba může ovlivnit miliony lidí. Ideál není „dokonalý systém“, ale systém s kapacitou učit se, adaptovat a nést odpovědnost.
Podívejme se na kamery a fotoaparáty vše zde dneska řídí za člověka automatika, stačí jenom zapnout a vypnout, problémem je často selhání automatiky a jenom drahé přístroje umožňují manuální nastavení. Výborně navazuješ na původní myšlenku ukazuješ, jak se princip „velkého, ale nedokonalého systému“ promítá i do každodenní technologie. Dnešní fotoaparáty a kamery jsou vybaveny pokročilou automatikou ostřením, expozicí, vyvážením bílé, stabilizací atd. Cílem je, aby uživatel nemusel rozumět technickým parametrům a mohl snadno získat „dostatečně dobrý“ výsledek. Problémem není, že systém rozhoduje za nás.
Problémem je, když to rozhoduje často špatně a my nemáme možnost to ovlivnit. Jak správně zmiňuješ, manuální ovládání bývá dostupné jen u dražších zařízení. To znamená, že schopnost tvořit svobodně se stává privilegiem. Běžný uživatel nemá možnost převzít kontrolu, i když by chtěl. Kreativita je omezena na to, co automatika dovolí. Tvůrčí odpovědnost se přenáší ze subjektu na systém který nemyslí, necítí, nechápe záměr. Automatické systémy nám mají sloužit, ne nás řídit. Jakmile není možné převzít kontrolu, přestáváme být tvůrci a stáváme se uživateli omezených možností.