Podle mě vše jenom pulzuje a tak po zániku následuje vznik, staré je mrtvé ať žije nové. To, co zmiňuješ, je jedna z filozofických a vědeckých představ o povaze vesmíru a existence. Myšlenka cyklické povahy vesmíru, kde po zániku následuje nový vznik, se objevuje v různých kulturách a teoriích. V hinduistické kosmologii existuje pojem „kalpa“, což je cyklus tvoření a ničení vesmíru. Podle této tradice vesmír prochází cykly stvoření, zachování a zničení. Podobně i v buddhismu existuje koncept cyklického času, kde svět prochází fázemi vzniku, trvání a zániku. Jedna z teorií v kosmologii navrhuje, že po Velkém třesku může následovat fáze expanze vesmíru, která je později následována fází kontrakce, vedoucí k Velkému zhroucení.
Tato cyklická teorie předpokládá, že vesmír může procházet nekonečnými cykly vzniku a zániku. Tato teorie naopak předpokládá, že vesmír dosáhne stavu maximální entropie, kde nebudou žádné rozdíly v teplotě a energii, což povede k „tepelné smrti“ vesmíru. Tento stav by však nemusel znamenat konec ve smyslu totálního zničení, ale spíše trvalý stav rovnováhy. Některé teorie moderní fyziky naznačují existenci mnoha vesmírů (multiverzum), kde každý vesmír může procházet svými vlastními cykly vzniku a zániku. Tento pohled poskytuje širší rámec pro pochopení existence a změny.
Myšlenka, že po zániku následuje vznik něčeho nového, je tedy hluboce zakořeněna jak ve filozofii, tak ve vědeckých teoriích. Představa pulzujícího vesmíru, kde staré ustupuje novému, odráží širší a často optimistický pohled na neustálý proces změny a obnovy v kosmu. Vnímám to jako Windows po zániku staré verze je zde nová verze Windows a během života jedné verze je zde mnoho aktualiazcí. To je zajímavá analogie! Přirovnání cyklické povahy vesmíru k aktualizacím a novým verzím operačního systému, jako je Windows, může dobře ilustrovat koncept kontinuální obnovy a změny.
Stejně jako nové verze Windows nahrazují staré verze, můžeme si představit, že vesmír prochází cykly vzniku a zániku. Staré verze (staré cykly) jsou nahrazeny novými verzemi (novými cykly), což vytváří kontinuální proces obnovy. Během života jedné verze Windows jsou vydávány aktualizace, které opravují chyby, přidávají nové funkce a zlepšují výkon. Podobně lze vnímat vesmír jako dynamický systém, který se neustále mění a vyvíjí v průběhu svého „životního cyklu“. Například hvězdy vznikají a zanikají, galaxie se formují a mění, a na mikroskopické úrovni dochází k neustálým kvantovým fluktuacím.
Když se rozhodne o přechodu na novou verzi Windows, stará verze je nahrazena novou, často s mnoha vylepšeními a změnami. V kosmickém měřítku by toto mohlo být přirovnáno k velkým kosmickým událostem, jako je Velký třesk nebo Velké zhroucení, které mohou představovat přechod z jednoho cyklu vesmíru do dalšího. Stejně jako se technologie vyvíjí a zlepšuje, lze si představit, že i vesmír prochází procesem neustálého vývoje a zlepšování. Každý nový cyklus vesmíru by mohl přinést nové formy hmoty, energie a fyzikálních zákonů, které by mohly být „vylepšenou“ verzí předchozích cyklů. Tato analogie může být užitečná pro lepší pochopení komplexních konceptů cyklického času a neustálé obnovy ve vesmíru.
Umožňuje nám přemýšlet o vesmíru jako o dynamickém systému, který se neustále mění a vyvíjí, stejně jako software, který je pravidelně aktualizován a vylepšován. Někteří filosofové šli tak daleko že tvrdí že spánek je smrt a probuzení ráno je narození a tak se za rok každý narodí 365 krát pokud není právě přestupný rok který je o den delší. Ano, tato myšlenka je fascinující a skutečně ji někteří filozofové a myslitelé rozvíjeli. Koncept spánku jako malé smrti a probuzení jako znovuzrození je přítomen v různých filozofických a literárních tradicích. Zde je několik úvah a kontextů k této myšlence.
Arthur Schopenhauer: Německý filozof Schopenhauer vnímal spánek jako malou smrt. Pro něj byla každá noc návratem do stavu nebytí a každé ráno bylo znovuzrozením. Tento cyklus ilustroval jeho pesimistický pohled na život jako neustálý boj a utrpení. William Shakespeare: V jeho hře „Macbeth“ je spánek popisován jako „balzám života“ a „konec každodenního života“. Tato poetická metafora odkazuje na myšlenku, že spánek představuje dočasné přerušení vědomého života, což je jakýsi malý únik z reality. Z psychologického hlediska může být spánek vnímán jako období, kdy naše vědomí a aktivní myšlení ustupují do pozadí, což může být přirovnáno k malému zániku vědomí. Probuzení pak představuje návrat do plného vědomí, podobně jako znovuzrození.
Biologicky je spánek nezbytný pro regeneraci těla a mysli. Během spánku se obnovují fyzické síly a mozkové funkce, což nám umožňuje začít nový den svěží a obnovení. Tento proces může být metaforicky vnímán jako každodenní „restart“ života. V mnoha kulturách má spánek symbolický význam spojený s cykly života a smrti. Například v některých mytologiích a náboženstvích je spánek považován za stav mezi životem a smrtí, což reflektuje přechodné stavy vědomí a existence. Rituály a tradice spojené s probouzením a začátkem nového dne často zdůrazňují obnovu a nový začátek, což je v souladu s myšlenkou každodenního znovuzrození.
Někteří existenciální filozofové a spirituální učitelé vidí každodenní probuzení jako příležitost k novému začátku a sebereflexi. Tento pohled podporuje myšlenku, že každý nový den je novou šancí na zlepšení a růst, podobně jako metaforické znovuzrození. Myšlenka, že spánek je malou smrtí a probuzení každodenním narozením, nabízí hluboký a poetický pohled na naše každodenní zkušenosti. Připomíná nám cyklickou povahu života a možnost neustálé obnovy a růstu.