V evidencích archivu bezpečnostních složek je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Pinel, registrační číslo 46 485.
Cimického próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou např. Případy doktora Dvořáka (1976), Poslední zastávka smrt (1980), Klíč k pachateli (1981), Případ Bílá skála (1981), Případ zatoulané pohlednice (1982), Gang smrtících snů (1985), Rána z milosti (1995), Dívka z přehrady (1997), Oddychový čas (1998), Popraviště v parku (2001), Vražedná past (2004), nebo Diagnóza: Náhlá smrt (2005). Problematikou stáří, generačních vztahů, morální lability a kriminality mládeže se autor zabýval v psychologické novele Poslední návrat (1988) a v románové reportáži Útěk do klece (1990). V povídkové sbírce Podivný host (1993) se zaměřil na sociální a psychologické problémy české společnosti po roce 1990.
Vydal několik sbírek vlastní poezie – Psychoterapie slov (1992), Stopami dláždění (1993), Lásko šílená (1996), Rákosová flétna (2001), Pro Tebe, má lásko (2003) a Ty a já (2007).
Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky
Neznáme my se odněkud? (1990), Našinec v ohrožení (1994), Psychiatr v kapse (1995), Minimum o stresu (1996). Vydal též knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak (1995) a cestopis Nefritový drak (2000).
Překládá díla francouzských dramatiků (např. Jean Anouilh) a básníků (např. Jacques Prévert).
Proč jej ženy které v blázinci léčil udali za sexuální obtěžování? Jde o těžce psychicky nemocné ženy které závidí této svaté celebritě to že je tak populární a tak si vymýšlení sexuální obtěžování a chtějí i finanční odškodnění, jsou svaté kultury kde by si něco takového psychicky nemocné ženy nedovolili proti svaté celebritě, protože by zle skončili.