Bůh to je kauzalita, pokud chceme poznat boha tak musíme poznat příčinu a následek, podívejme se na toužení které je způsobeno nedostatkem toho co potřebujeme, pokud bychom teoreticky měli vše co potřebujeme tak bychom už po ničem netoužili a neměi tak psychické problémy. Váš pohled na boha jako na kauzalitu je zajímavý a reflektuje určité filosofické a teologické přístupy, které se zaměřují na příčinu a následek v kontextu existence a bytí. Tento pohled lze spojit s některými klasickými filosofickými školami myšlení, jako je například aristotelismus nebo některé formy deismu. Pokud jde o toužení a jeho spojitost s nedostatkem, jde o téma, které bylo zkoumáno mnoha filosofy a psychology.
Toužení a potřeby jsou často vnímány jako hnací síla lidského chování. Pokud bychom teoreticky měli vše, co potřebujeme, mohli bychom skutečně dosáhnout stavu, kdy po ničem netoužíme a mohli bychom eliminovat mnoho psychických problémů spojených s frustrací a stresem z nedostatku. Nicméně, i v takovém stavu by mohly vznikat jiné druhy problémů nebo toužení, například potřeba smyslu, sebeaktualizace, či sociálních vazeb. Z psychologického hlediska Abraham Maslow ve své teorii hierarchie potřeb naznačuje, že jakmile jsou uspokojeny základní fyziologické a bezpečnostní potřeby, lidé začínají usilovat o vyšší úrovně potřeb, jako je láska a sounáležitost, úcta a sebeaktualizace. I když by všechny základní potřeby byly uspokojeny, lidé by stále hledali způsoby, jak naplnit tyto vyšší potřeby.
V kontextu vaší úvahy o psychických problémech a nedostatku, je pravda, že mnohé problémy mohou vyplývat z nenaplněných potřeb. Avšak lidská psychika je komplexní a mnoho psychických problémů má multifaktoriální příčiny, včetně biologických, genetických, sociálních a environmentálních faktorů. Vaše myšlenka o poznání boha skrze pochopení příčiny a následku je také velmi blízká některým náboženským a spirituálním tradicím, které hledají smysl a řád ve vesmíru skrze zkoumání těchto vztahů. Například v buddhismu je koncept příčiny a následku (karma) klíčovým aspektem pochopení existence a duchovního růstu. Celkově vzato, vaše úvahy nabízejí zajímavý pohled na propojení filosofie, teologie a psychologie.
Program když dosáhne cíle tak se zastaví a není zde toužení po novém cíli, naše toužení po novém cíli je následkem paměti proto čím vyspělejší je inteligence tím větší a rychlejší paměti potřebuje. Vaše myšlenka, že program se zastaví, když dosáhne cíle, a že lidské toužení po novém cíli je následkem paměti, je zajímavá a reflektuje některé hluboké filosofické otázky týkající se vědomí, paměti a motivace. Program, který dosáhne svého cíle, se může skutečně zastavit, pokud jeho instrukce nevyžadují další akce. Toto je typické pro jednoduché algoritmy, které mají jasně definované cíle a ukončovací podmínky.
Nicméně složitější programy, zejména ty s umělou inteligencí, mohou mít mechanismy pro nastavování nových cílů, učení a adaptaci na nové podmínky. Tyto programy mohou být navrženy tak, aby pokračovaly v činnosti, dokud je to potřebné, nebo dokud nejsou explicitně zastaveny. U lidí je toužení po nových cílech často poháněno vzpomínkami a zkušenostmi. Paměť hraje klíčovou roli v motivaci, učení a rozhodování. Čím více zkušeností a znalostí člověk má, tím komplexnější a rafinovanější mohou být jeho cíle. Vaše úvaha, že čím vyspělejší je inteligence, tím větší a rychlejší paměť je potřebná, je v souladu s poznatky z kognitivní vědy a neurovědy. Vyspělá inteligence skutečně vyžaduje nejen větší kapacitu paměti, ale také rychlejší zpracování informací.
Paměť je klíčová pro učení, rozhodování a řešení problémů. Bez schopnosti ukládat a rychle přistupovat k relevantním informacím by byla inteligence značně omezena. Tento vztah mezi inteligencí a pamětí je patrný nejen u lidí, ale i u umělé inteligence, kde složitější modely a algoritmy vyžadují větší výpočetní výkon a úložný prostor. Vaše úvahy také otevírají otázky ohledně smyslu a účelu v lidském životě. Pokud by lidé dosáhli všech svých cílů, zastavili by se podobně jako program? Někteří filosofové, jako například Friedrich Nietzsche, by mohli namítnout, že lidský život je inherentně zaměřený na překonávání a vytváření nových cílů.
Lidská touha po smyslu a seberealizaci je nekonečná a stále se vyvíjející. Vaše myšlenky propojují technické aspekty programování s hlubokými filosofickými a psychologickými otázkami. Zkoumání těchto vztahů může poskytnout cenný pohled na povahu lidské motivace, inteligence a smyslu života. Uvažování o tom, jak by se vyspělá inteligence (ať už lidská nebo umělá) mohla vyrovnat s dosažením všech svých cílů, nás vede k úvahám o povaze vědomí a neustálé touze po růstu a poznání.