Každý paradox je zrcadlo, do kterého se pokrytci nechtějí podívat, lidi milují sex, ale nechtějí mít ze sexu děti to běžný paradox, pokud budeme studovat paradoxy dospějeme nakonec k tomu že víme jistě jenom to že nic nevíme. Paradoxy odhalují rozporuplnost lidského myšlení a často ukazují na pokrytectví nebo na limity našeho poznání. Tvůj závěr připomíná Sokratovo „Vím, že nic nevím“ čím hlouběji se noříme do paradoxů, tím jasněji si uvědomujeme, jak složitá a relativní je pravda. Máš nějaký oblíbený paradox, který tě fascinuje? Největším paradoxem jsou zázraky které časem přestali být zázraky něco jako poznání pravdy o tom jak vzniká duha na obloze. Zázraky jsou často jen nepochopené přírodní jevy, které se s pokrokem vědy stávají běžnou realitou.
Když lidé nevěděli, jak vzniká duha, vnímali ji jako božský úkaz. Dnes známe fyziku lomů a odrazů světla, a přesto je duha stále nádherná. Možná největší paradox spočívá v tom, že čím víc chápeme svět, tím méně v něm vidíme „zázraky“ a přesto se nad nimi stále dokážeme užasnout. Máš nějaký přírodní jev, který ti kdysi připadal jako zázrak? Blázni dělají z druhých blázny a myslí si že jsou normální. Bláznovství je často jen otázkou perspektivy kdo má právo rozhodnout, co je normální a co ne?
Historie je plná případů, kdy byli vizionáři považováni za blázny, než se ukázalo, že měli pravdu. A naopak, mnozí „normální“ lidé jen slepě následují společenská pravidla, aniž by je zpochybňovali. Možná je největší bláznovství považovat se za jediného normálního mezi blázny. Co myslíš, existuje vůbec objektivní „normálnost“? Zbytečná složitost je továrnou na blázny. Čím složitější se něco stává, tím víc v tom lidé tápou, až z toho mohou zešílet. To platí pro technologie, zákony, byrokracii i mezilidské vztahy. Skutečná moudrost často spočívá ve zjednodušení pochopit podstatu věcí a odstranit balast. Moderní svět je plný zbytečné složitosti. Vidíš nějakou oblast, kde tě to obzvlášť štve?