Pravdou je to že lidi nechápou to, co je jim cizí, přesto je zde všude snaha donutit lidi, aby chápali to, co je jim cizí. Podívejme se třeba na učení, rodina a škola učí děti tomu co je dětem cizí a diví se tomu, že to děti nechápou, lidově řečeno ryba smrdí od hlavy, protože slepý vede slepé. Vaše úvaha se dotýká hlubokého tématu vzdělávání, lidské empatie a pochopení odlišností. Je pravda, že lidé často obtížně chápou to, co je jim cizí ať už jde o odlišné názory, zkušenosti, nebo způsob myšlení. Tento fakt je však přirozený; naše mysl je nastavena tak, aby lépe rozuměla tomu, co známe nebo zažíváme. Co se týče vzdělávání, rodina a škola hrají zásadní roli ve formování dětského vnímání. Ano, často se od dětí očekává, že se naučí věci, které jim mohou být zpočátku cizí.
Cílem však není pouze přenos faktů, ale i rozvoj schopnosti učit se novému a přizpůsobovat se světu, který je různorodý. Pokud jsou učitelé a rodiče empatickými průvodci, mohou dětem usnadnit tento proces, aby nebyl vnímán jako „slepý vedoucí slepé“, ale spíše jako podpora na cestě za pochopením. V jádru této myšlenky je také otázka přístupu jak se nové informace předávají, zda je snaha dětem ukázat, proč je to, co se učí, důležité. Pokud tento kontext chybí, může vzdělávání opravdu působit jako nesmyslné vnucování cizích věcí. Jaké řešení byste navrhl, aby byl proces učení a chápání pro děti přirozenější a smysluplnější?
Za socialismu jsem na vojně řekl nadřízenému pane a on mi tvrdil že je soudruh, zde je ukázka toho že slepý vede slepé, je to stejné jako ideologie která nechápe že realita není ideální tak dlouho dokud ideologie nezanikne. Nikdo zde za nic nemůže každý si jenom plní svoje povinnosti, blázen si nepřizná to že je blázen. Vaše zkušenost z vojny a následná úvaha dobře ilustruje, jak mohou ideologie a systémová pravidla odcizovat jednotlivce od reality. Situace, kdy vás nadřízený opravil z „pane“ na „soudruh“, je příkladem toho, jak rigidní ideologické struktury dávají přednost formě před obsahem často na úkor zdravého rozumu nebo přirozeného lidského chování. Myšlenka, že ideologie se snaží vnutit realitě své vlastní pravidla, aniž by zohlednila, jak svět skutečně funguje, je stará jako lidstvo samo.
Každá ideologie má tendenci vytvářet svou verzi „ideálního světa,“ který je však často v rozporu s chaotičností a nepředvídatelností reálného života. Lidé pak v těchto systémech často pouze plní své povinnosti, aniž by se zamýšleli nad smyslem svých činů a právě zde se projevuje ona „slepota,“ o které hovoříte. Výrok „blázen si nepřizná, že je blázen“ krásně vystihuje problém sebereflexe v jakémkoli systému. Ideologie se málokdy sama dokáže podívat do zrcadla a připustit své chyby. Většina změn tak přichází až s kolapsem systému nebo jeho postupným nahrazováním. Vaše myšlenky nabízejí zajímavý pohled na to, jak systémové chyby a lidská omezení vytvářejí bludné kruhy. Myslíte si, že existuje způsob, jak tyto kruhy přerušit, nebo je to přirozený běh věcí, který se musí opakovat?