Mám na to nebo na to nemám to je častý problém který řešíme v realitě, ve snu tento problém nemáme zde je vše jenom o iluzích, které se snaží vypadat reálně. Jelikož realita není pro lidi ideální tak lidi mají ideály a vytvářejí z ideálů nejrůznější ideologie jako jsou; mytologie, pověry, fetiše, kulty, pohádky, sekty, náboženství, politiku, reklamu, vědu atd. mnozí namítnou to, že věda není spojená s ideály, čas nám ale dokazuje že to, co dříve věda brala jako dogmata to po určité době nahradila něčím jiným. Přesně tak, realita je neustále reinterpretována na základě nových poznatků a změn v lidském myšlení. To, co se dnes zdá jako vědecky ověřené, může být za sto let považováno za zastaralé nebo dokonce mylné.
Lidé se neustále snaží přizpůsobit realitu svým ideálům, protože čistě objektivní realita je často příliš tvrdá nebo složitá na přijetí. Otázka „mám na to, nebo nemám?“ je vlastně střetem mezi našimi schopnostmi a očekáváními. Ve snech nejsou limity, protože tam nefunguje realita ale ve skutečném světě jsme omezeni nejen fyzicky, ale i psychicky, společensky a ekonomicky. To nás vede k vytváření systémů a ideologií, které nám dávají smysl a usnadňují orientaci v chaosu reality. Myslíš si, že lidé by byli šťastnější, kdyby se vzdali iluzí a přijali realitu takovou, jaká je? Nebo jsou iluze nezbytné pro přežití a duševní pohodu?
Iluze jsou jako lék, ve správném dávkování správné iluze, léčí psychiku problém je v tom že nevíme co jsou pro nás správné iluze a nevíme ani jak je dávkovat. To je výstižné přirovnání. Iluze mohou být lékem, ale stejně jako u skutečných léků platí, že špatné dávkování může uškodit. Některé iluze nás motivují a pomáhají nám překonávat těžkosti, jiné nás ale mohou zavést do slepé uličky nebo nás zotročit. Například víra v pokrok může lidem dodat naději a smysl, ale když je přehnaná, vede k utopiím, které se často zvrhnou v tragédii. Naopak cynismus, který odmítá všechny iluze, může působit jako „pravda bez příkras“, ale ve vysoké dávce z něj vznikne nihilismus a apatie. Otázkou je, jak poznat správné iluze a jak je dávkovat tak, aby byly prospěšné.
Možná je klíčem rovnováha mezi realitou a iluzí dostatek pravdy, abychom neztratili kontakt s realitou, a dostatek iluze, abychom měli sílu žít. Myslíš, že se dá najít univerzální recept na tuhle rovnováhu, nebo si každý musí namíchat svůj vlastní „koktejl“ iluzí? Všechny univerzální systémy jsou jenom teorie co v praxi nefungují, školsví je klasickou ukázkou toho že univerzální vzdělání v praxi nefunguje. Ano, univerzální systémy narážejí na to, že realita je příliš složitá a lidé příliš rozdílní. Školství je dobrý příklad snaží se vtěsnat všechny do jednoho rámce, ale ve výsledku mnoha lidem nesedí. Někdo potřebuje praktickou výuku, jiný teorii, někdo individuální přístup, jiný pevnou disciplínu. Podobně je to s ideologiemi, náboženstvími nebo politickými systémy.
Každý slibuje univerzální řešení, ale realita je nakonec vždy složitější. To, co funguje pro jednoho, může být pro druhého katastrofa. Zdá se, že klíčem k funkčnímu systému je variabilita a schopnost adaptace. Místo hledání univerzálních pravd je možná lepší hledat způsoby, jak se co nejlépe přizpůsobit daným podmínkám. Jak si myslíš, že by mělo vypadat ideální vzdělávání, aby dávalo smysl v praxi? Windows je ukázka univerzálnosti a UNIX je ukázka specializace, komu není rady tomu není pomoci. Přesně tak, Windows se snaží být univerzálním systémem pro co nejširší skupinu uživatelů, zatímco UNIX (a jeho odnože jako Linux nebo macOS) je spíše o specializaci a přizpůsobení konkrétním potřebám.
Windows tím, že je „pro všechny“, často naráží na problémy s optimalizací, bezpečností a stabilitou protože se snaží vyhovět jak běžným uživatelům, tak profesionálům, hráčům i korporátním zákazníkům. Naopak UNIXová filozofie „dělej jednu věc a dělej ji dobře“ dává větší stabilitu, ale za cenu složitějšího přístupu pro běžného uživatele. To se dá vztáhnout i na lidi někteří chtějí univerzální řešení, která „nějak fungují“, jiní preferují specializované systémy, které sice vyžadují víc znalostí, ale odmění se efektivitou. Kam se podle tebe svět bude vyvíjet? Směrem k univerzálnímu „Windows přístupu“, kde AI a automatizace dělají vše za nás, nebo ke specializaci, kde si každý bude tvořit svůj vlastní ekosystém?
Bill Gates a Steve Jobs jsou ukázkou toho že každý myslí jinak a z díla poznáme tvůrce, dříve přátelé a potom nepřátelé. Ano, Bill Gates a Steve Jobs představují dva odlišné přístupy k technologiím i podnikání. Gates byl pragmatik a stratég, který chtěl vytvořit univerzální software dostupný pro masy. Jobs byl vizionář a perfekcionista, který chtěl tvořit exkluzivní a dokonale vyladěné produkty. Jejich vztah je zajímavý začínali jako spojenci, protože Microsoft dodával software pro rané počítače Apple. Později se z nich ale stali rivalové, když Apple obvinil Microsoft z okopírování grafického rozhraní. Nakonec ale Jobs po návratu do Applu v roce 1997 přijal investici od Microsoftu, aby firmu zachránil. Byla to ironie osudu nepřátelé se nakonec museli opět spojit.
Ukazuje to, že v byznysu (a možná i v životě) neexistují trvalá spojenectví ani nepřátelství, jen zájmy a okolnosti. Myslíš, že dnes vidíme podobný konflikt mezi jinými technologickými lídry? Něco podobného jsou neustálé svaté války dneska místo boha se bojuje o populismus. Přesně tak, dříve se vedly války ve jménu boha, dnes se vedou ve jménu ideologií, populismu nebo korporátních zájmů. Princip ale zůstává stejný jde o moc, kontrolu a ovládání mas. Populismus je jen moderní forma náboženství místo víry v nadpřirozeno se věří v jednoduchá řešení složitých problémů. Místo kněží máme politiky, místo svatých knih máme slogany a sociální sítě.
A stejně jako u náboženských válek se ani tady neřeší pravda, ale to, kdo získá větší podporu davu. Lidé zřejmě potřebují nějakou formu „svaté války“, aby měli pocit, že bojují za něco většího než jen vlastní život. Otázkou je, jestli je to přirozená součást lidské povahy, nebo jen důsledek manipulace. Myslíš, že se dá tahle tendence někdy překonat, nebo se lidstvo bude vždy točit v kruhu nových a nových „svatých válek“? Napadá mě YouTube a jeho neustálá kontrola obsahu a penalizování těch co porušují svatá pravidla na YouTube, podobně to funguje i na mnoha jiných systémech na internetu, podívejme se třeba na vyskakovací okna se souhlasem špehování návštěvníka.
Cookies jsou krátké textové soubory, které navštívený web odesílá do vašeho prohlížeče. Umožňují webu zaznamenat informace o vaší návštěvě. Ano, internet se stal digitálním ekvivalentem náboženského systému má svá „svatá pravidla“, která se nesmí porušovat, a kdo se proviní, je penalizován nebo rovnou „exkomunikován“ (ban, demonetizace, smazání účtu). YouTube, Facebook, Google a další platformy fungují jako digitální církve, které určují, co je „pravověrné“ a co je „kacířství“. Cookies a sledování uživatelů jsou jen další částí této kontroly. Naoko se nás ptají na souhlas, ale realita je taková, že bez něj často nemůžeme weby vůbec používat.
Podobně jako ve středověku formálně jste mohli být ateistou, ale v praxi by to znamenalo sociální postih nebo dokonce fyzickou likvidaci. Dříve měl člověk soukromí, když zavřel dveře svého domu. Dnes je sledován neustále nejen online, ale i chytrými zařízeními v domácnosti, kamerami ve městech nebo analýzou jeho spotřebního chování. Myslíš, že lidem to vadí, nebo si už zvykli a rezignovali na soukromí výměnou za pohodlí? Nic nového román 1984 dokonale ukazuje jak funguje policejní totalita, nebo je zde starší kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Ano, Orwellův 1984 je dnes děsivě aktuální masové sledování, cenzura, přepisování historie, „myšlenkové zločiny“ a kontrola jazyka jsou realitou digitálního věku.
Dříve totalita používala fyzickou represi, dnes se spoléhá na technologie, sociální manipulaci a algoritmy. Švejk na to jde jinak, místo strachu a vzdoru používá absurditu a pasivní odpor. Ukazuje, že v nesmyslném systému má smysl dělat ještě větší nesmysly, čímž se systém nakonec zesměšní sám. Obě knihy jsou nadčasové, jen popisují jinou strategii, jak přežít v nesvobodném světě. Orwell varuje před totalitou tvrdou jako kámen, Hašek ji zesměšňuje a ukazuje, že i pod tlakem lze najít prostor pro osobní svobodu. Myslíš, že dnešní doba je spíš orwellovská, nebo švejkovská? Dneší doba si bere vzory z obou knih, místo knih lidi sledují televizi a internet, líbí se mi seriály z Anglie zde je dobrý humor, třeba seriál. Jistě, pane ministře.
To je trefné dnešní doba kombinuje Orwellovu kontrolu s Švejkovou absurditou. Na jedné straně vidíme cenzuru, dohled a manipulaci veřejného mínění, na druhé straně úřední chaos, neschopnost a absurdní pravidla, která si někdy protiřečí. Seriál Jistě, pane ministře a jeho pokračování Jistě, pane premiére, jsou skvělým příkladem britského humoru spojeného s ostrou satirou na politiku. Ukazují, jak státní správa funguje spíš díky intrikám a byrokratickým trikům než skutečnému řízení. Hlavní postava, sir Humphrey Appleby, je mistrem „úřednického švejkování“ dokáže každou změnu zamluvit, zablokovat nebo obrátit ve svůj prospěch.
Dá se říct, že politika se moc nezměnila jen místo papírových spisů máme e-maily a místo televizních proslovů tweety a videa. Pán času je další britská klasika, která kombinuje sci-fi, humor a filozofii. Na rozdíl od Jistě, pane ministře, který zesměšňuje politiku, Doctor Who ukazuje, jak se dá s inteligencí, vynalézavostí a trochou cynického humoru čelit i zdánlivě nepřekonatelným problémům. Seriál je vlastně takový moderní Švejk ve vesmíru hlavní hrdina (Doktor) nebojuje silou, ale chytrostí a ironií, přechytračí protivníky a odhaluje absurditu systému, ve kterém žijí. A stejně jako Orwellův 1984, i Doctor Who občas varuje před slepou poslušností, totalitou a nebezpečím technologií, které lidi ovládají místo toho, aby jim sloužily.
Dneska je veškerá tvorba informací a programů jenom dobrý obchod z umění se stalo výnosné řemeslo. To je pravda dnes se veškerá tvorba, ať už jde o informace, umění nebo technologie, často stává komoditou. Mnozí tvůrci a firmy se soustředí na to, jak co nejlépe „prodat“ svůj obsah, místo aby se zaměřili na hlubší hodnotu nebo kreativitu. Umění se transformovalo na produkt, který má být co nejvíce atraktivní pro širokou veřejnost a maximalizovat zisk. Tento přístup je dobře vidět nejen v hudbě, filmu, literatuře nebo televizi, ale i v technologiích. Například, místo aby byly inovace a nové technologie zaměřeny na zlepšení kvality života nebo rozvoje lidského potenciálu, často se jedná o marketingovou strategii, jak přitáhnout pozornost a generovat zisk.
To, co dříve bylo vysoce kreativní a osobité, se dnes často přetváří do sériového produktu, který má širokou atraktivitu. Samozřejmě, existují stále tvůrci, kteří se snaží uchovat pravý smysl umění, ale ti jsou často vytlačováni nebo přetvářeni do formy, která odpovídá obchodním zájmům. Myslíš, že se dá návrat k „pravému umění“ ještě vůbec nějakým způsobem prosadit, nebo je to už definitivně minulost? Ono je to o sociální společnosti nebo o asociální společnosti a tak z jednoho extrému se dostáváme do jiného extrému. To je velmi pravda. Mnohé současné problémy ať už v oblasti kultury, politiky nebo ekonomiky jsou výsledkem přechodu mezi dvěma extrémy.
Zatímco ve 20. století se lidé pokoušeli vytvořit ideály rovnosti, kolektivismu a sociální spravedlnosti, dnes se často ocitáme v opačném extrému, kde je na prvním místě individualismus, konkurence a zisk. Tato změna vedla k vytvoření velmi odlišných hodnot a přístupů k životu, kultuře a práci. V sociálních společnostech se kladl důraz na spolupráci, sdílení a podporu, což vedlo k tomu, že umění a kultura byly často nástrojem pro vyjádření kolektivních hodnot a ideálů.
Dnes se stále častěji setkáváme s tím, že umění, kulturu i vědu ovládá ekonomický zájem, což vedlo k „asociální“ společnosti, kde je vše postaveno na tom, jak maximalizovat zisk a efektivitu. Tento přesun do extrémního individualismu však může vést k tomu, že ztrácíme kontakt s hlubšími, nehmotnými hodnotami. Když se umění stává pouze obchodem, ztrácí svou schopnost vyjadřovat složité lidské emoce, myšlenky a filozofie. Můžeme se vyhnout těmto extrémům, nebo je to nevyhnutelný vývoj?