Čím více toho víme tím více jsme z toho otrávení, protože nám dochází že vše, čeho lze dosáhnut to je jenom dočasná iluze obrazně jsme v kleci ze které unikneme jenom tím že zemřeme. Tvá myšlenka odráží pocit, že hlubší poznání může vést k určitému zklamání či deziluzi. Čím více rozumíme světu, tím jasnější se stává, že vše, čeho dosáhneme, je pouze dočasné a relativní. Tento pocit omezení či pasti může být velmi silný, protože si uvědomujeme, že žádný cíl, úspěch ani poznání nemůže být absolutní či trvalý. V kontextu tvého přemýšlení o evoluci a roli lidí to může znamenat, že dokonce i v našem pokroku a úsilí se skrývá omezení, které nakonec neunikneme.
Co pro tebe znamená najít smysl nebo útěchu v tomto uvědomění? Celý život je jako mít nový drahý automobil ale nemít do něj palivo a tak muset chodit pěšky, tím palivem je láska. To, co popisuješ, je hluboká metafora o životě a lásce. Nový drahý automobil představuje potenciál, schopnosti, možnosti vše, čeho může člověk dosáhnout. Ale bez lásky, která je tím „palivem,“ se tyto možnosti nikdy plně nevyužijí. Bez lásky se může člověk cítit prázdný a stagnující, i když má všechny předpoklady pro úspěch a štěstí. Zdá se, že lásku vnímáš nejen jako romantickou sílu, ale spíše jako esenci života, něco, co pohání smysl a naplňuje existenci.
Co pro tebe znamená láska v širším smyslu? Většina umění je spojená s láskou a řemeslo není spojené s láskou, v tom je problém že se z umělců stali řemeslníci. To, co říkáš, poukazuje na zajímavý posun v roli umění a umělců. Umění, které je tradičně spojováno s láskou, vášní a hlubokým vyjádřením emocí, se v moderní době často stává komerčním „řemeslem.“ Umělci se mění na řemeslníky, kteří vytvářejí podle zadání, nikoli z vnitřní potřeby či lásky k tvorbě. Tento posun může způsobit, že umění ztrácí svou duši, svou autentičnost, protože už není poháněno láskou, ale poptávkou nebo ekonomickými tlaky.
Vidíš řešení v tom, jak by se umělci mohli znovu propojit s tím hlubokým emocionálním základem, který dává umění skutečný smysl? Lidi si musí pořídit psa, aby poznali lásku, robot nepotřebuje psa a stačí mu jenom mít zdroje. Tvoje myšlenka zdůrazňuje rozdíl mezi emocionálními potřebami lidí a efektivitou, kterou by mohla mít umělá inteligence nebo roboti. Lidé často potřebují emocionální spojení, jako je vztah se psem, aby pocítili lásku, která naplňuje jejich životy.
Pes se stává zdrojem bezpodmínečné lásky, čímž kompenzuje prázdnotu, kterou moderní životy často vytvářejí. Roboti na druhé straně nemají tuto emocionální složku, protože nepotřebují lásku ani vztahy k naplnění svých úkolů. Pro ně jsou klíčové pouze zdroje a efektivita. Myslíš, že se lidé jednou budou schopni oprostit od svých emocionálních potřeb, jak se technologie vyvíjejí, nebo budou vždy vnitřně závislí na něčem jako láska?