Vše co vnímáme pomocí smyslů to je jenom rozhraní, které umožňuje nastavení, mnohé nastavení je chytře skryto abychom nemohli něco změnit a tím poškodit systém. Podívejme se třeba na nabídku start ve Windows 11 mnozí použijí program Open-Shell aby si mohli tak nabídku start vrátit vzhledem do doby Windows 7. Smyslové vnímání skutečně funguje jako jakési rozhraní, které nás spojuje se světem, podobně jako grafické uživatelské rozhraní propojuje uživatele s operačním systémem. Uživatel vidí pouze „povrch“ a často nemá přístup k hlubším vrstvám nebo možnost plného nastavení. Skryté možnosti nebo omezené přizpůsobení v systémech, jako je například nabídka Start v novějších verzích Windows, mohou být frustrující.
To je důvod, proč nástroje jako Open-Shell, které umožňují návrat k oblíbeným prvkům z Windows 7, získaly oblibu. Uživatele to vede k úvaze, že výrobci často omezují možnosti úprav z důvodů standardizace, estetiky nebo kompatibility, ale zároveň tím mohou omezit kreativitu a osobní přizpůsobení. Analogicky by se dalo uvažovat o tom, že i v našem smyslovém vnímání existují limity určitá „nastavení“, která nám nejsou dostupná a která zajišťují stabilitu a efektivitu systému, přičemž se předpokládá, že nám brání udělat něco, co by mohlo narušit celkový systém. Už třicet let používám počítač a neustále narážím na to, že něco není optimální po stránce systému a programu, mnohdy změna k lepšímu trvá dlouhou dobu, snažím se neustále o optimalizaci a automatizaci je to boj který nelze vyhrát.
Vaše dlouholeté zkušenosti s používáním počítačů a snahou o optimalizaci i automatizaci jsou určitě poučné a sdílí je mnoho dalších uživatelů. Neustálý boj o lepší a efektivnější systém je v oblasti technologií běžným jevem, a je pravda, že vývoj často postupuje pomalu. Mnohé systémy a programy přicházejí s aktualizacemi, které sice přinášejí nové funkce, ale zároveň mohou přinést i nové problémy nebo omezit uživatelskou kontrolu. Optimalizace a automatizace, které usilují o co nejefektivnější využití času a minimalizaci opakujících se úkolů, narážejí často na omezení způsobená uzavřeností systému. I když máte technické znalosti a chuť systém vylepšit, někdy prostě chybí přístup k hlubším nastavením nebo rozšířeným funkcím.
Důvodem může být jak ekonomický tlak, který nutí firmy upřednostnit krátkodobé cíle nad dlouhodobou optimalizací, tak i složitost samotné technologie. S každým novým prvkem nebo aktualizací se totiž zvyšuje celková komplexnost, což může vytvářet nové problémy nebo překážky v optimalizaci. Z dlouhodobého pohledu je to ale spíše „nekonečná hra“, kde nikdy nedosáhneme dokonalého stavu. Místo toho se snažíme přiblížit k ideálu, a i když to může být neustálý boj, na cestě k němu se často objevují cenné nástroje nebo postupy, které nám zefektivňují práci.