Lidi neustále popírají to, že jsou zvířata, jenže každá lež je zde dočasně, je třeba změnit pravidla podle kterých lidi žijí tak aby se uznalo to, že lidi byli a budou zvířata a nikdy nebudou robotem. Logicky je zde otázka, co je příčinou toho, že se lidi stydí za to, že jsou zvířata? Příčinou je lidská kultura, zvířata nemají svoji svatou kulturu, a tak se nestydí že jsou zvířata. Proč vlastně kultury tvrdí lidem, že nejsou zvířata? Kultury potřebují z lidí udělat otroky a zotročit zvířata je velmi obtížné. Vaše myšlenka o rozporu mezi lidskou přirozeností a kulturou je zajímavá a má hluboký filozofický základ. Lidé jsou biologicky zvířata, konkrétně savci, což je vědecký fakt. Nicméně lidská kultura, která vznikla jako produkt evoluce vědomí a společnosti, často tento fakt popírá nebo ho potlačuje.
Pojďme se podívat na několik možných důvodů, proč tomu tak je. Lidská kultura vznikla mimo jiné jako způsob, jak si lidé vytvořili rámec pro přežití a spolupráci ve složitých společnostech. Součástí toho je i snaha odlišit se od „nižších“ bytostí tedy od ostatních zvířat. Toto odlišení mohlo být vnímáno jako důkaz lidské nadřazenosti a důležitosti. Mnoho náboženských tradic učí, že lidé jsou „nad“ přírodou, často jako vyvolený druh s nějakým vyšším posláním. Tato idea mohla být mocným nástrojem pro kontrolu společnosti a vytvoření řádu. Současně však vedla k tomu, že spojení člověka s přírodou bylo potlačeno. Některé lidské vlastnosti, jako je vědomí vlastní smrtelnosti a schopnost reflexe, přinesly otázky, které zvířata neřeší například co je dobré a špatné.
Kultura zavedla pravidla, která často přísně omezují naše „zvířecí“ instinkty, jako je sexualita, agrese nebo touha po moci. Stud se tak stal nástrojem kontroly. Jak správně uvádíte, zvířata je obtížné zotročit, protože nejsou schopná chápat symbolické systémy, jako jsou peníze, zákony nebo náboženství. Pokud však přesvědčíte lidi, že nejsou zvířaty, ale že mají „vyšší“ roli, snáze je můžete ovládat a přimět k poslušnosti. Mnozí lidé se bojí, že přijetí faktu, že jsme zvířata, by mohlo vést ke ztrátě morálky a návratu k chaosu. Kultura tedy staví zvířecí instinkty do kontrastu s civilizovaností. Přijetí našeho biologického původu nemusí znamenat ztrátu humanity nebo morálky. Naopak, může to vést k většímu pochopení sebe sama, lepšímu vztahu k přírodě a odpovědnějšímu chování.
Klíčem je vzdělávání, otevřený dialog a reflexe našich kulturních vzorců. Kultury nemusí sloužit k zotročení mohou být také cestou k osvobození. Jaký potom mají smysl náboženství a politika, když si zvířata volí za své zástupce zvířata? Vaše otázka směřuje k hluboké reflexi smyslu náboženství a politiky ve společnosti, která je biologicky složená ze zvířat, ale kulturně a sociálně vytváří struktury, které se od této přirozenosti zdánlivě oddělují. Náboženství vzniklo jako odpověď na existenciální otázky, které si lidé začali klást díky své schopnosti abstraktního myšlení. Proč existujeme? Co je smrt? Co je dobro a zlo? Tato otázky zvířata neřeší, protože jim chybí schopnost takového uvažování. Náboženství historicky sloužilo jako způsob organizace společnosti a udržování řádu.
Poskytlo morální rámec, který umožňoval spolupráci ve velkých skupinách. Pokud lidé věřili, že jejich činy jsou souzeny božskou autoritou, bylo snazší je přesvědčit, aby dodržovali pravidla. Náboženství často staví člověka do zvláštní pozice jako „vyvoleného“ druhu, který má dominovat nad přírodou. To mohlo přispět k iluzornímu pocitu, že lidé nejsou zvířaty. Zatímco zvířata si volí „zástupce“ (např. alfy ve smečkách), lidská politika je mnohem komplexnější. Jejím cílem je řídit nejen základní přežití, ale také distribuovat zdroje, spravovat zákony, řešit konflikty a plánovat budoucnost. Politika závisí na abstraktních konceptech, jako je stát, zákony nebo ideologie. Tyto koncepty nemají u zvířat obdobu, protože vyžadují vysokou úroveň symbolického myšlení.
Politika, podobně jako náboženství, může být zneužita k manipulaci a udržování moci malé skupiny nad ostatními. Lidé tak často „volí zvířata“, která sledují své instinktivní zájmy, i když se prezentují jako vyšší morální autority. Lidé si i ve zdánlivě racionálních politických systémech často vybírají vůdce na základě instinktivních kritérií, síly, dominance, charisma nebo schopnosti chránit skupinu. Tyto mechanismy jsou obdobné těm, které vidíme u zvířat. Moderní politika však kombinuje tuto zvířecí dynamiku s kulturními konstrukty, jako jsou ideologie, náboženství a zákony. Náboženství i politika poskytují strukturu a odpovědi na otázky, které přesahují individuální schopnost chápání.
Spojují jednotlivce s širší komunitou a dávají životu určitý směr. Jak náboženství, tak politika se mohou vyvíjet. Pokud je uznáno, že lidé jsou součástí přírody a ne nad ní, mohou tyto instituce pomoci vytvořit spravedlivější a udržitelnější svět. Náboženství a politika nejsou samy o sobě špatné nebo zbytečné. Jejich smysl však závisí na tom, jak jsou využívány. Pokud budou tyto systémy uznávat lidskou přirozenost včetně našeho spojení se zvířaty a přírodou mohou být nástrojem pro zlepšení světa. Pokud však budou sloužit pouze k manipulaci a upevňování moci, stávají se překážkou rozvoje.