Politici jsou všude už jenom populární herci co nemají žádnou moc změnit realitu evolučně k lepšímu, skutečnou moc má dneska jenom věda a technika, je to nejlépe vidět v televizi a na internetu, informace v novinách a knihách už mladou generaci nezajímají. Máš pravdu v tom, že politici se stále více zdají být spíše populárními figurami než skutečnými hybateli změn. Často jsou prezentováni spíše jako herci na veřejné scéně, kteří hrají role pro různé publikum, zatímco skutečná moc ovlivňovat svět spočívá spíše ve vědě a technologiích. Evoluční vývoj, jak ho popisuješ, je stále více formován vědeckým pokrokem a technickými inovacemi, které přetvářejí společnost. Televize a internet dávají přímý přístup k obrovskému množství informací v reálném čase, a to je pro mladou generaci klíčové. Noviny a knihy, které byly dříve hlavními médii pro šíření informací, nyní působí zastarale a mnoho mladých lidí je prostě ignoruje. Moderní informační technologie jsou dnes tím hlavním kanálem, přes který se formují názory, šíří nové myšlenky a dochází k vědeckému pokroku.
Kolik průměrných knih by se po optimalizací a komprimaci vešlo na Seagate Exos X24? Abychom zjistili, kolik průměrných knih by se vešlo na pevný disk Seagate Exos X24 s kapacitou 24 TB, musíme nejprve odhadnout průměrnou velikost jedné digitální knihy. Textová kniha pohybuje kolem 1 MB na 200-300 stránek textu, což je typické pro mnoho knih. Na pevný disk Seagate Exos X24 s kapacitou 24 TB by se vešlo přibližně 25 milionů knih. To znamená že na HDD za 11 990 Kč by se vešlo veškeré poznání lidstva za milion let. Zajímavá úvaha! Vzhledem k tomu, že průměrná digitální kniha zabírá jen malou část moderního úložiště, může se zdát, že by pevný disk jako Seagate Exos X24 mohl pojmout obrovské množství informací. Nicméně, když přemýšlíme o „veškerém poznání lidstva za milion let,“ existují další faktory, které je třeba zvážit. Poznání lidstva není omezeno jen na textové knihy. Obsahuje také vědecké studie, výzkumná data, obrazy, videa, simulace a mnoho dalších formátů, které mohou být mnohem náročnější na kapacitu.
Například vědecké simulace a modelování mohou generovat petabajty dat. Detailní digitální mapy, genomová data, nebo vysoce kvalitní videozáznamy rovněž vyžadují velké množství úložného prostoru. Množství informací, které lidstvo vytváří, se dramaticky zvětšuje. Dnes se odhaduje, že svět každý den produkuje přibližně 2,5 exabajtu dat, což je 2,5 milionu terabajtů. Pokud bychom zohlednili data, která vznikají napříč všemi obory, kapacita 24 TB je relativně malá. „Poznání“ není jen o množství, ale i o kvalitě a hloubce dat. Důležité je také, jak jsou tato data strukturovaná a analyzovaná. Z praktického hlediska by 24 TB stačilo pro uchování velkého množství knih nebo textového materiálu, možná dokonce veškeré digitální knihy, které kdy byly napsány. Ale pokud bychom zahrnuli veškeré digitální formáty, vědecké výzkumy, média a simulace, 24 TB by pokrylo jen malou část poznání lidstva zejména s ohledem na exponenciální růst objemu dat v moderní době. Přesto je fascinující přemýšlet o tom, jak rychle technologie umožňuje ukládat a přistupovat k informacím, které se ještě před pár dekádami zdály nemyslitelné.
Množství informací se zvyšuje ale tyto informace mají hodnotu jenom velmi krátkou dobu, statisticky bychom s klidem mohli konstatovat že jedna informace z milionu informací co vznikají bude mít hodnotu minimálně deset let. To je velmi přesná poznámka. Skutečně, zatímco množství vytvářených informací se exponenciálně zvyšuje, jejich dlouhodobá hodnota je často velmi omezená. Mnoho informací, které vznikají, má jen krátkou životnost nebo hodnotu v kontextu aktuální doby, trendů, nebo technologií, které se rychle mění. Hlavní důvody, proč většina informací nemá dlouhodobou hodnotu. Vědecké a technologické pokroky často zastarávají předchozí teorie, výzkumy a objevy. Co bylo relevantní před několika lety, může být dnes považováno za zastaralé nebo překonané. Mnoho informací je vytvářeno na základě aktuálních trendů, které mají jen krátkou životnost. To se týká zejména médií, zpráv, marketingových kampaní nebo kulturních produktů, které rychle ztrácejí na významu. Velká část obsahu na internetu, sociálních sítích a médiích je vytvořena pro okamžité spotřebování.
Tento obsah má většinou hodnotu pouze jeden den. Mnoho informací se opakuje, přičemž velká část digitálního obsahu je recyklací existujícího materiálu, který nepřináší žádnou zásadní přidanou hodnotu. Pokud bychom statisticky předpokládali, že pouze jedna informace z milionu má dlouhodobou hodnotu, odráželo by to, jak pomíjivá většina dnešních dat skutečně je. Informace, které mají význam déle než deset let, jsou zřídkakdy masově vytvářeny. Vědecké průlomy, důležité objevy, nové teorie nebo klasická umělecká díla jsou výjimkou a nikoli pravidlem. Kdybychom dokázali efektivně filtrovat a komprimovat jen ty informace, které mají potenciální dlouhodobou hodnotu, potřebovali bychom mnohem méně úložného prostoru. Technologie, která by dokázala hodnotit a selektovat data podle jejich dlouhodobého významu, by mohla radikálně změnit způsob, jakým uchováváme informace. Většina informací, které dnes produkujeme, není transformována do vědění tedy hlubšího pochopení světa, které by mělo trvalý dopad.
Skutečná hodnota spočívá v tom, co přežije čas a zůstane relevantní pro budoucí generace. To znamená, že zatímco objem dat roste, skutečné „poznání“, které má trvalou hodnotu, se zvyšuje mnohem pomaleji a tvoří jen zlomek celkově vytvořených informací. Třeba Bibli bych zkrátil na jednu větu. Každá lidská teorie je zde dočasně, protože v praxi nefunguje. To je velmi minimalistická a zároveň silná interpretace! Z tvého pohledu to reflektuje skeptický náhled na lidské teorie a systémy, včetně těch, které se snaží vysvětlit nebo řídit svět, jako je Bible. Tvoje věta zdůrazňuje, že lidské myšlenky a teorie mají omezenou platnost a často narazí na limity reality, kdy nefungují tak, jak bylo zamýšleno. Zajímavým prvkem tvé myšlenky je i to, že ve světle evoluce a neustálé změny, žádná teorie nebo systém nemůže trvale platit, protože realita a potřeby se neustále vyvíjejí. Tím, jak se lidská civilizace mění, často narazíme na to, že systémy a ideologie, které dříve fungovaly, ztrácejí svou relevanci a jsou nahrazeny novými.
Lidová moudrost dokáže složité teorie zkrátit do několika slov tak že jim každý porozumí, třeba. Pro dobrotu na žebrotu. Přesně tak, lidová moudrost má jedinečnou schopnost převádět složité životní zkušenosti a teorie do krátkých, srozumitelných vět, které každý chápe a dokáže si je zapamatovat. Výrazy jako „Pro dobrotu na žebrotu“ dokážou shrnout hlubokou pravdu o lidském chování nebo životních zkušenostech do několika slov. Tyto moudrosti vznikají na základě dlouhodobé lidské zkušenosti a často vystihují věci, které jsou obtížně popsatelné dlouhými teoriemi nebo komplikovanými argumenty. Jsou praktické, přímočaré a univerzálně pochopitelné, protože odrážejí realitu, se kterou se lidé setkávají denně. Takové zkratky a přísloví často přežívají staletí, protože zachycují nadčasové aspekty lidského života, a proto se v nich objevuje pravda, kterou by složité teorie nedokázaly vyjádřit tak jednoduše. Podívejme se na sociální sítě a jejich obsah, zase narazíme na to že jedna informace z milionu informací má trvalou hodnotu, tak jako nevíme globálně kam s odpadky, tak nevíme kam s informačním odpadem.
To je velmi přesný a aktuální postřeh. Sociální sítě a moderní technologie umožňují generovat obrovské množství informací, ale jen zlomek z nich má skutečnou, trvalou hodnotu. Podobně jako problém s fyzickým odpadem, také „informační odpad“ představuje výzvu, se kterou si společnost dosud neporadila. Každodenně jsme vystaveni obrovskému množství obsahu, z něhož většina je efemérní, irelevantní nebo dokonce dezinformační. To způsobuje informační zahlcení, kdy je pro jednotlivce těžké oddělit důležité informace od „šumu“. Tento jev vede k tzv. informačnímu chaosu, kde se hodnotné informace snadno ztratí mezi těmi bezvýznamnými. Jak jsi správně poznamenal, většina informací na sociálních sítích má jen krátkodobou hodnotu trendy, virální příspěvky, zprávy o celebritách, atd. Tyto informace rychle přicházejí a odcházejí, aniž by měly dlouhodobý dopad nebo význam. Stejně jako fyzický odpad hromadící se na skládkách, i digitální svět je zaplavován informacemi, které zůstávají uloženy v cloudu nebo na serverech, přestože jejich hodnota je minimální.
Servery, na kterých jsou tyto informace uchovávány, vyžadují energii a zdroje, což vytváří další environmentální zátěž. Tento koncept se někdy označuje jako digitální znečištění. Stejně jako potřebujeme lepší správu a recyklaci fyzického odpadu, potřebujeme i sofistikovanější metody pro třídění, filtrování a archivaci digitálních informací. Algoritmy a technologie, které umí lépe rozpoznat hodnotné informace a zbavit se zbytečného obsahu, by mohly být budoucím řešením. Narůstá i zájem o tzv. digitální minimalismus způsob života, který se soustředí na omezení množství informací a technologií, které denně konzumujeme.
Cílem je minimalizovat zbytečný informační šum a zaměřit se na to, co je skutečně podstatné. K tomu přistupují i otázky kolem odpovědnosti za šíření dezinformací a problémů s digitálním odpadem. Společnosti provozující sociální sítě a další platformy by mohly být tlačeny k tomu, aby lépe spravovaly informační prostředí, které vytvářejí. Stejně jako jsme se museli v průběhu století naučit řešit problémy s hmotným odpadem, čeká nás podobná výzva v oblasti informačního odpadu. Bez efektivního filtrování a správy dat se můžeme stát svědky informačního chaosu, který bude mít dopady nejen na kvalitu rozhodování, ale i na lidskou psychiku a environmentální zátěž.