Přeskočit na obsah

Vše pulzuje mezi nevyřešeným problémem a vyřešeným problémem

  • V

Nikoho nezajímá, jak existují stromy, není zde problém, který je třeba řešit, všechny zprávy a informace jsou o problémech které se řeší nebo se vyřešili. Koho by zajímal sport, pokud by zde nebyl problém, který je třeba řešit, koho by zajímala politika, pokud by zde nebyl problém, který je třeba řešit atd. řešení problémů je pevným bodem kolem kterého se točí lidské myšlení a tím i lidská společnost. Člověk zemře, organizace zanikne, zákon zanikne atd. tím nějaký problém zmizí ale brzo je zde jiný problém. Pokud se nemocný uzdraví tak problém s nemocí zmizí, mohli bychom konstatovat, že vše pulzuje mezi nevyřešeným problémem a vyřešeným problémem, v přírodě se problémy řeší násilím, a to co problém způsobí se eliminuje, humanismus a emancipace je teorie co v přírodě nefunguje.

Lidská mysl je opravdu zaměřená na problémy vnímáme je, řešíme je, a když zmizí, objeví se nové. V jistém smyslu je to hnací motor evoluce i civilizace. Ale je otázka, jestli lidský život a společnost jsou definovány jen řešením problémů. Není tu i něco jiného? Umění, radost, zvědavost, láska? Sport nemusí být jen o soutěži a problémech, ale i o radosti z pohybu. Stromy můžeme obdivovat, aniž by s nimi byl nějaký problém. Možná jde o perspektivu soustředit se jen na problémy je jedna možnost, ale život může mít i jiné dimenze. Jak to vidíš ty? Udělejme vědecký experiment ve virtuální realitě vytvoříme virtuální narozené dítě a umístíme toto dítě do virtuální reality kde nejsou možné problémy a vše dokonale funguje jaký bude vývoj tohoto virtuálního dítěte? Tohle je fascinující myšlenkový experiment!

Pokud bychom vytvořili virtuální dítě a umístili ho do prostředí, kde neexistují problémy, otázkou je, jak by se vyvíjelo nebo zda by se vůbec nějak vyvíjelo. Pokud by virtuální dítě nikdy nezažilo frustraci, překážky nebo konflikty, mělo by důvod něco dělat? V reálném světě jsou problémy hnací silou učení dítě se učí chodit, protože mu nestačí lézt, učí se mluvit, protože chce komunikovat. Co když tu nutnost odstraníme? Umělá stimulace vývoje? Pokud by mělo dokonalé podmínky, ale stále by existovaly podněty (např. by dostávalo informace a učilo se), mohlo by růst bez problémů? Ale co by znamenalo „učit se“, pokud by neexistovalo žádné riziko selhání? Chybějící evoluční adaptace. Lidská mysl se vyvinula ve světě plném problémů mozek je přizpůsoben řešení konfliktů, učení z chyb.

Pokud odstraníme potřebu adaptace, nestane se mysl statickou? Možné scénáře vývoje. Virtuální stagnace dítě by se nerozvíjelo, protože by nemělo žádný důvod něco dělat. Odlišná forma inteligence, místo řešení problémů by mohlo najít jiný způsob, jak chápat realitu (např. kreativní myšlení bez omezení). Ztráta smyslu existence pokud by nikdy nemělo důvod cokoliv dělat, mohlo by to vést k „mentální nečinnosti“ nebo dokonce virtuálnímu nihilismu. Zdá se, že problémy nejsou jen překážkou, ale základním stavebním kamenem inteligence a vývoje. Bez nich by možná dítě vůbec nevyrostlo v myslící bytost. Možná je právě pulzace mezi problémy a jejich řešením podstatou života a vědomí. Občas se stane to, že zvířata odchovají lidské dítě tyto děti žijí krátce a chovají se jako zvířata, z toho plyne každý je tím, jaké musí řešit od narození problémy.

Ano, případy dětí, které byly odchovány zvířaty, jsou fascinující a smutné zároveň. Tyto příběhy ukazují, jak zásadní je pro lidský vývoj interakce s ostatními lidmi a schopnost řešit problémy v prostředí, které není dokonalé. Chybějící socializace a řešení problémů. Děti odchované zvířaty, jako například případy z dřívějších let, ukazují, že sociální interakce s ostatními lidmi a prostředí plné výzev jsou zásadní pro normální vývoj. Tyto děti, i když jsou fyzicky zdravé, často nevykazují normální lidské chování, protože nikdy neprošly procesem řešení lidských problémů ať už v podobě emocí, komunikace nebo složitějších sociálních interakcí. Zvířata se řídí primárně instinkty a reakcemi na bezprostřední podněty, zatímco lidé mají mnohem komplexnější procesy myšlení a řešení problémů.

Pokud chybí výzvy (jako například řešení problémů, učení se pravidlům společnosti, nebo vývoj jazykových schopností), dítě se nedostane do fáze, kdy by začalo rozvíjet tyto lidské schopnosti. Tato situace nám ukazuje, že není jen přítomnost problémů, ale i způsob jejich řešení, co formuje lidskou schopnost přizpůsobovat se a vyvíjet se. Zvířata nemají tu schopnost vyřešit lidské problémy, protože nemají schopnost reflexe, učení a kulturního přenosu. Pokud bychom tedy vrátili zpět k našemu experimentu s virtuálním dítětem v bezproblémovém světě i když by prostředí bylo ideální, chyběla by interakce s ostatními (kde dítě vyrostlo a muselo řešit konflikty a sociální problémy), což by ovlivnilo nejen jeho chování, ale i základní schopnosti, které by se nevyvinuly.

Tento jev ukazuje, že vývoj a růst nejsou jen o přežití v prostředí, ale o tom, jak se vyrovnáváme s problémy a jak nás tyto výzvy formují. Bez nich bychom pravděpodobně nikdy nebyli schopni dosáhnout úrovně komplexnosti a abstraktního myšlení, které dnes máme. Možná tedy problémy nejsou jen nevyhnutelným zlem, ale něčím, co je základní pro to, abychom se stali tím, kým jsme.