Vnímám čas a prostor jako továrnu na příběhy

Všechny; data, informace, programy atd. vznikají v továrně na příběhy a tou továrnou je čas a prostor, neustále hledáme odpovědi na naše otázky, protože nechceme chybovat, je to celé o tom, co milujeme a o to se i nejvíce zajímáme.

Je snadné být povrchním pokrytcem, a tak hledat odpovědi na otázky které zajímají povrchní pokrytce, jenže tím se všichni dostávají do začarovaného kruhu povrchního pokrytectví.

Stačí se podívat na televizi nebo na internet a rychle vám dojde to, že je náš svět mnoho tisíciletí nemocný a ta nemoc se jmenuje povrchní pokrytectví, je to jako by celé lidstvo usnulo a nebylo už možné lidstvo nějakým způsobem probudit do reality.

Vnímám čas a prostor jako továrnu na příběhy, hlava je nádoba plná příběhů, každý zde má svůj osud, který nejde změnit, osudem většiny lidí na světě je být ubohými loutkami s nulovou hodnotou které snadno ovládají organizace nebo situace, svoboda je pro lidi jenom iluzí, protože vše je zde; soutěž, hra, boj atd.

Lidi používají slova, aniž by znali význam slov, které používají, protože všichni spěchají, aby dosáhli úspěchu a neuvědomují si to, že každý úspěch je jenom dočasnou iluzí. Tam kde jsou změny tam jsou i příběhy, tam kde nejsou změny tam nejsou příběhy a o tom to je že vše je zde nejisté a jenom smrt je jistá, život je dlouhý příběh ukončený smrtí.

Život má smysl jenom tehdy pokud jsme zdraví a žijeme ve zdravé společnosti, dva roky je zde pandemie, která napáchala všude veliké škody, každá krize je signálem, který říká že chybujeme a je třeba chyby najít a potom je optimálně odstranit jinak se krize zase vrátí, komu není rady tomu není pomoci, jak si to uděláme takové to i máme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.