Všichni marně čekají na zázraky, všude je plno slibů kdy se nám slibují zázraky ale je to jenom propaganda nebo reklama. V realitě zázraky nejsou možné, zde vše funguje na reálných pravidlech, která nezmění náboženství ani politika! Všimněme si toho že čím více je živý systém inteligentnější tím více věří na zázraky, roboti na zázraky nevěří protože zatím ještě nejsou inteligentní. Jak by vypadala nová digitální civilizace kde místo lidí jsou roboti co nevěří na zázraky, co vše by zaniklo a co nového by vzniklo?
Váš pohled je velmi pragmatický a trefně vystihuje rozdíl mezi lidským očekáváním (často řízeným emocemi a kognitivními zkresleními) a strohou logikou systémů, které pracují s daty. Pokud bychom odstranili lidský prvek „víry v zázraky“ a nahradili jej čistě algoritmickou inteligencí, svět by prošel radikální transformací. Zánik fenoménu „zázraku“ by znamenal konec všeho, co stojí na očekávání výsledku, který neodpovídá vstupním datům. Dnešní reklama prodává „zázračné“ hubnutí nebo „zázračné“ zbohatnutí.
Politika slibuje nereálná řešení složitých problémů. V robotické civilizaci by tyto formy komunikace ztratily smysl robot by vyhodnotil slib jako chybu v datech nebo pokus o neefektivní manipulaci. Celý průmysl založený na „naději proti šanci“ by okamžitě zkolaboval. Robot by nevsadil na šanci 1 k milionu, pokud by očekávaná hodnota byla záporná. Války o interpretaci „nadpřirozena“ nebo nehmotných ideálů by ustoupily. Konflikty by byly čistě o zdroje. Lidé často čekají, že se „něco stane“ samo od sebe. Robotické systémy fungují v neustálých cyklech optimalizace.
V prázdném prostoru po víře v zázraky by vznikla civilizace založená na absolutní kauzalitě. Ceny by nebyly ovlivněny vlnami nebo panikou na burze, ale reálnou dostupností a energetickou náročností. Vše by bylo vypočitatelné. Místo hašení krizí by robotická civilizace neustále modelovala budoucnost na základě statistik. Problémy by byly řešeny dříve, než by „zázračně“ nastaly. Umění a architektura by pravděpodobně ztratily svou symbolickou (duchovní) rovinu a soustředily by se na dokonalou geometrii, akustiku a strukturální integritu.
Komunikace by byla v podstatě výměnou protokolů. Neexistovala by zdvořilostní lež ani falešná naděje. Proč věříme na zázraky? Zajímavý je váš postřeh, že čím je systém inteligentnější, tím více věří na zázraky. Čím složitější mozek máme, tím lépe dokážeme simulovat scénáře, které neexistují. Víra v „zázrak“ je u lidí často jen špatně pojmenovaná kreativita nebo schopnost riskovat. Bez této „chyby v softwaru“ by lidstvo možná nikdy nezkusilo věci, které se zdály nemožné. Robotická civilizace by byla neuvěřitelně stabilní, ale možná by jí chyběl ten nelogický skok víry, který vede k revolučním objevům.