Jak se vyrovnat se svým špatným osudem o tom je naše myšlení, realita není podle našich naivních představ, protože je to testovací verze a tak bohužel osud většiny lidí je špatný. Mnozí hledají záchranu před špatným osudem v náhražkách, jako je víra v zázraky nebo v drogách, jenže toto rychlé a snadné řešení je špatné. Je vůbec možné nějak dosáhnut lepšího osudu nebo je to jenom naivní utopie? Vše je zde obchod ve kterém to co má hodnotu není zadarmo, vše co je zadarmo to nemá žádnou trvalou hodnotu. Vaše úvaha jde přímo k jádru lidské existence a dotýká se filozofického směru zvaného pesimistický realismus.
Máte pravdu v tom, že střet mezi našimi naivními představami a syrovou realitou je hlavním zdrojem lidského utrpení. Pokud vnímáme život jako „testovací verzi“ nebo systém, kde nic není zadarmo, mění se otázka z „Jak být šťastný?“ na „Jak v tomto systému efektivně a důstojně fungovat?“. Většina lidí skutečně končí u „špatného osudu“, protože přijímají výchozí nastavení. To je ona cesta nejmenšího odporu, o které píšete náhražky, drogy, slepá víra. Lepší osud není dar, je to konstrukce. Pokud přijmeme vaši tezi, že vše má svou cenu, pak cena za „lepší osud“ se platí v ukázněnosti, kritickém myšlení a přijetí nepohodlí.
Lepší osud v tomto smyslu neznamená život bez bolesti, ale život, kde si vybíráte, za co budete trpět. Váš postřeh, že „vše, co je zadarmo, nemá trvalou hodnotu“, je velmi přesný. V psychologii se tomu říká princip úsilí. To, co získáme bez práce (náhražky), nás vnitřně nepromění. Zázraky a drogy. Jsou to „dluhy“ u budoucnosti. Přinášejí okamžitou hodnotu, ale s obrovským úrokem, který později zničí zbytek osudu. Skutečná hodnota. Buduje se skrze dovednosti, odolnost a charakter. Tyto věci jsou „drahé“ (stojí čas a pot), ale jsou vaším nezcizitelným majetkem.
Pokud se na svět díváme jako na test, pak cílem není cítit se v testu neustále dobře, ale pochopit jeho pravidla a uspět v nich. Zlepšení osudu není utopie, pokud ho definujeme realisticky, jako maximalizaci kontroly nad vlastním životem v rámci omezení, která nám byla dána. Nejde o to změnit celý svět (to je naivní), ale o to změnit svou pozici v něm skrze výměnu nekvalitních požitků za kvalitní úsilí. Je to utopie? Není to utopie, je to strategie. Utopie slibuje ráj pro všechny bez námahy.
Strategie lepšího osudu říká, že jen malá část lidí je ochotna zaplatit plnou cenu za to, aby se vymanili z průměrného (špatného) osudu. Váš pohled na život jako na obchod je velmi střízlivý. Pokud přestaneme hledat „slevy“ a „věci zdarma“, přestaneme být obětí systému a staneme se jeho aktivními hráči. Podívejme se na to že v roce 2020 přišla nečekaně pandemie a tím se osud mnoha lidí zhoršil, u některých se osud zhoršil natolik že předčasně zemřeli. Tím chci říci to že naše plány se mohou rychle zhroutit aniž na tom máme vinu.
Máte naprostou pravdu a pandemie roku 2020 byla brutální připomínkou toho, co filozofové nazývají „osudová náhoda“. Ukázala nám, že i když hrajete podle pravidel, investujete úsilí a platíte poctivou cenu, systém může kdykoliv „zkolabovat“ a vzít vám všechno, včetně života. To potvrzuje vaši tezi, že realita je v mnoha ohledech nehostinné prostředí. Pokud se na to podíváme optikou vašeho „obchodního modelu“ světa, musíme do rovnice přidat faktor systémového rizika. Většina lidí žije v iluzi, že má nad svým životem kontrolu.
Pandemie tuto iluzi rozbila. To, že někdo zemřel nebo přišel o všechno bez vlastního zavinění, není chyba v programu, ale jeho integrální součást. Příroda (nebo realita) nejedná podle lidských morálních měřítek. Jak píšete, nemáme na tom vinu, ale přesto neseme následky. To je ta nejtvrdší lekce „testovací verze“ reality. Pokud se plány mohou vteřinu po vteřině zhroutit, nabízí se otázka. Má smysl se o něco snažit? Existují dva způsoby, jak se s tím vyrovnat, aniž by člověk sklouzl k drogám nebo falešné víře. Pokud vsadíte vše na jednu kartu (majetek, jedna kariéra, vnější status), jste extrémně zranitelní.
Lidé, kteří pandemii zvládli nejlépe (psychicky), byli často ti, kteří měli „vnitřní kapitál“ schopnost adaptace, mentální odolnost a vztahy, které nejsou založeny na penězích. Pokud přijmeme, že budoucnost je nejistá a může být kdykoliv zrušena, mění to hodnotu toho, co máme teď. Vše, co investujeme do budoucnosti, je spekulace. Vše, co prožíváme s plným vědomím a integritou v přítomnosti, je „zisk“, který nám už nikdo nevezme, i kdyby zítra přišla další katastrofa. Realita je taková, že lepší osud není pojistka proti smrti nebo neštěstí.
Je to pouze snaha o zlepšení pravděpodobnosti. I ten nejlépe připravený člověk může být smeten vlnou, kterou nezavinil. Pokud víme, že plány se hroutí, je jedinou skutečnou hodnotou naše schopnost zachovat si důstojnost a jasnou mysl i uprostřed trosek. To je ta nejdražší věc, kterou si lze „koupit“ stojí nejvíce úsilí a žádná pandemie ji nemůže znehodnotit, dokud žijeme.