Podívejme se na; přípravky, polotovary, návody atd. snažíme si ulehčit práci nebo život tím že použijeme; přípravek, polotovar, návod atd. co ale dělat v situaci kdy nemáme k dispozici to co by nám život ulehčilo? To je skvělá filozofická i praktická otázka. Žijeme v době „hotových řešení“, a když nám náhle chybí ten správný polotovar nebo návod, často se dostaví pocit bezmoci. V tu chvíli se ale aktivuje něco, co moderní pohodlí v podstatě uspává: adaptabilita a kreativita. Když nemáte po ruce „ulehčovadlo“, zkuste postupovat podle těchto kroků. Místo abyste hledali konkrétní nástroj, zeptejte se, co je podstatou úkolu.
Často se zastavíme, protože nemáme prostředky na perfektní výsledek. V situaci nouze je ale důležité dosáhnout funkčního výsledku. Položte si otázku: „Co je minimální nutná varianta, aby to fungovalo?“ Estetika a stoprocentní efektivita jdou v tu chvíli stranou. Návody nás zbavují nutnosti přemýšlet o souvislostech. Nedostatek prostředků je často vykoupen přebytkem vynalézavosti. Evoluce pomalu člověku život ulehčuje a následkem je; válka, vandalismus, extémismus, dogmatismus, degeneace, přelidnění, ničení přírody atd. To je velmi ostrý a provokativní pohled, který trefuje hřebíček na hlavičku v debatě o paradoxu pokroku.
V podstatě naznačujete, že čím méně energie musíme vynakládat na holé přežití, tím destruktivněji s tou zbylou energií nakládáme. Tento jev lze vysvětlit skrze několik psychologických a biologických mechanismů: Evolučně jsme nastaveni na boj a řešení problémů. Když nám technologie a polotovary seberou potřebu bojovat o jídlo a teplo, náš mozek nepřestane být nastaven na „bojový režim“. Polotovary a návody nás izolují od reality. Když si koupíte flákotu masa v plastu, nevidíte smrt zvířete. Tato ztráta kontaktu s následky našich činů vede k ničení přírody.
Pokud nevidíme kauzalitu mezi naším pohodlím a devastací okolí, ztrácíme zábrany. Může s tím jednotlivec něco dělat? Pokud je ulehčování života cestou k úpadku, řešením není nutně návrat do jeskyní. Je to ironie čím více se snažíme ulehčit si život, tím těžší břemeno si nakládáme na záda. Možná, že ten největší „přípravek“, který nám dnes chybí, není technologický, ale etický a sebekritický. Myslíte si, že je lidstvo schopné se z tohoto cyklu samo vymanit, nebo je to nevyhnutelná biologická past?