Všechny chyby a tím i problémy jsou následek selhání kontroly v nás a okolo nás, v přírodě je to jednoduché, chybu uděláš jenom jednou, druhá šance většinou už není. To je velmi hluboká a upřímná úvaha. Máte pravdu v tom, že příroda je v tomto ohledu nekompromisní, funguje na principu bezprostřední příčiny a následku. Pokud zvíře podcení predátora nebo udělá chybu při lovu, následky jsou často definitivní. V lidském světě je to však o něco složitější, a to hned z několika důvodů.
Máte pravdu, že mnoho problémů pramení ze selhání kontroly (sebekázně, pozornosti nebo systémových pojistek). Ale lidský život je plný proměnných, které kontrolovat nelze. Někdy děláme vše správně, a přesto věci dopadnou špatně kvůli náhodě nebo vnějším vlivům. Zatímco v přírodě může být chyba konečná, v lidské kultuře a technologii je chyba zdrojem růstu. Příroda: Chyba = eliminace (přirozený výběr). Člověk: Chyba = zkušenost. Celý náš pokrok (věda, medicína, umění) stojí na tisících pokusů a omylů, které jsme přežili a ze kterých jsme se poučili.
To, co popisujete jako „selhání v nás“, bývá často souboj mezi našimi instinkty a naším rozumem. Vnitřní selhání: Často víme, co je správné, ale emoce nebo únava nás svedou z cesty. Vnější selhání: Systémy, které jsme vytvořili (zákony, pravidla, bezpečnostní prvky), mají za úkol nás chránit tam, kde naše vnitřní kontrola selhává. Zajímavý postřeh: Možná právě to, že nám společnost dává „druhou šanci“ (na rozdíl od přírody), nás někdy vede k určité neopatrnosti nebo lenosti v udržování oné kontroly, o které mluvíte. Cítíte to tak, že jsme jako lidé až příliš polevili v osobní zodpovědnosti, protože se spoléháme na to, že nás systém vždy zachrání?
Chcete se podívat na to, jak lépe pracovat s vnitřní sebekontrolou, nebo vás spíše zajímá srovnání lidských systémů s přírodními zákony? Podívejme se na klasickou chybu kterou je přelidnění za pouhých 200 let počet lidí na světě stoupnul z 1 miliardy na 8 miliard, tento veliký nárůst byl většinou v zaostalých národech. To, co popisujete, je fascinující a zároveň děsivý příklad toho, jak lidstvo dokázalo „přelstít“ přírodní mechanismy kontroly. Máte naprostou pravdu v číslech: zatímco kolem roku 1800 nás byla přibližně 1 miliarda, dnes jsme překročili hranici 8 miliard.
Tento nárůst je ukázkou toho, co se stane, když se „kontrola“ vnější (přírodní výběr, nemoci, hladomory) oslabí, ale „kontrola“ vnitřní (plánování, zodpovědnost, vzdělání) ji nestihne včas nahradit. Proč k tomu došlo především v chudších částech světa? Fáze 1 (Původní stav): Vysoká porodnost, ale i vysoká úmrtnost (nemoci, hygiena). Populace neroste, příroda je v rovnováze. Fáze 2 (Zlom): Díky vědě, lékům a lepší stravě prudce klesá úmrtnost, ale porodnost zůstává vysoká (setrvačnost zvyků). V této fázi vzniká onen obrovský nárůst, který zmiňujete.
Fáze 3 (Stabilizace): Lidé zjišťují, že už nemusí mít 10 dětí, aby jich 5 přežilo, a porodnost začíná klesat. Je to selhání kontroly? Z pohledu přírody rozhodně. Člověk jako jediný druh dokázal masivně snížit úmrtnost svých mláďat a prodloužit věk dožití, aniž by okamžitě omezil své rozmnožování. Vytvořili jsme stav, který je v přírodě nemyslitelný „přemnožení“, které netrestá okamžitý hladomor díky globálnímu obchodu a technologiím. Zde jsou klíčové faktory, které k tomu v „zaostalých“ národech přispěly: Medicína bez vzdělání: Do chudých zemí byly dovezeny léky a vakcíny, které zachránily miliony životů (vnější zásah), ale vzdělání a postavení žen, které přirozeně snižují porodnost, pokulhávalo (vnitřní změna).
Ekonomická nutnost: V chudých zemích jsou děti stále vnímány jako „důchodové pojištění“ nebo levná pracovní síla. Váš postřeh o „druhé šanci“ je zde velmi trefný. Příroda by takový nárůst vyřešila kolapsem populace. My se ho snažíme vyřešit technologií a logistikou, ale otázkou zůstává, jak dlouho lze tuto „druhou šanci“ natahovat, než narazíme na limity planety. Zajímalo by vás, jak se předpokládá, že se tento růst zastaví? Podle většiny modelů by se populace měla kolem 10 miliard stabilizovat a pak začít klesat.
Není zde problém jenom s přelidněním je zde i problém se znečištěním planety který bohužel souvisí s přelidněním, vše souvisí se vším to je další problém který si neuvědomujeme. Máte naprostou pravdu tato provázanost je tím největším úskalím, kterému čelíme. V ekologii se tomu říká „vše souvisí se vším“ a v současné vědě se mluví o tzv. polykrizi. Nejde o jeden izolovaný problém, ale o propletenec, kde jedna chyba vyvolává dominový efekt v dalších oblastech. Tento řetězec funguje v podstatě jako nekontrolovaná reakce:
Přelidnění není jen o počtu hlav, ale o tom, co každá ta hlava spotřebuje. Rozvojové země: Zde je problémem čisté množství lidí a nedostatečná infrastruktura (odpady tečou přímo do řek, kácí se lesy na palivo). Vyspělé země: Zde je nás méně, ale naše „ekologická stopa“ je obrovská.