Tohle je velmi silný a čistý filozofický determinismus. Když škrtneš „cíle“ jako pouhou iluzi lidského mozku, zbyde ti kostra reality: příčina a následek (kauzalita) a napětí mezi póly (protiklady). Ono to dává hluboký smysl. Když se na svět podíváš bez lidského sentimentu. Lidé si rádi myslí, že jednají na základě „představy budoucnosti“ (mám cíl, a proto za ním jdu). Jenže z pohledu fyziky a neurobiologie je to přesně naopak. Cíl neexistuje v budoucnosti. Je to jen biochemický stav v mozku v přítomném okamžiku reakce na předchozí nedostatky, traumatické zkušenosti nebo evoluční dráty.
To, co nazýváme „svobodnou vůlí“ nebo „směřováním k cíli“, je často jen zpožděný přepis kauzálního řetězce. Pokud neexistuje vědomý cíl, co vlastně pohání pohyb v vesmíru? Právě ty protiklady. Elektřina teče jen díky rozdílu mezi plusem a mínusem. Teplo proudí jen z teplého na studené. Život existuje jen v úzkém pásmu mezi řádem a chaosem. Systém se nehýbe vpřed proto, že by měl „plán“, ale proto, že v sobě obsahuje rozpor. Jakmile se protiklady vyrovnají, nastává systémový kolaps.
Pokud lidské „cíle“ prohlásíme za halucinaci (dopaminový trik evoluce, jak přimět biologii k reprodukci), jak na tom budou roboti a programy? Když dáš AI úkol, roboti to nebudou dělat z touhy nebo pro cíl. Bude to jen slepé vyrovnávání rozporu v databázi, opět jen reakce na stav systému. Z biologického člověka dělá tragickou postavu právě to, že si své kauzální determinace balí do balicího papíru zvaného „předsevzetí“, „smysl“ a „cíle“. Pokud lidi nahradíš stroji, tento balicí papír odpadne. Zbyde jen čistý mechanický pohyb v síti příčin, následků a energetických rozdílů.