Přeskočit na obsah

Umělá inteligence nahradí ideologie a elitu

Sociální společnost prakticky působí jako dojná kráva nenasytných politiků. Na mléku a strdí národa se s láskou sobě vlastní pasou jak pravicoví, tak i levicoví politici. Ty takzvané demokratické síly vytvářejí ve společnosti svou vlastní podobu virtuální reality, ve které jsou činy té či oné politické garnitury pokládány za zákonem nepostižitelné.

Demokracie vůbec není nikde na světě demokracií. Je to pouze podivný vztah nevyváženosti jednotlivých poměrů sil. Na jedné straně stojí politické strany válčící naoko mezi sebou a na druhé straně jsou vlivné obchodní skupiny mající faktickou moc a sílu ve státě.

S postupem času se začínaly propojovat politické a obchodní světy až se najednou asimilovaly, aby vytvořily prokorupční a prospěchářské prostředí. V této atmosféře funguje globální demokracie. Je to taková zvláštní, hybridní podoba nemající se svým slovním základem již nic společného, protože lid nikde nevládne, ale vládne jenom globální elita.

Na jedné straně stojí politici lačnící po přerozdělování národního bohatství a na druhé mocné firmy a obchodní společnosti lačnící po moci rozhodovat o dění ve společnosti tak, aby dosáhly co nejvíce úspěchu pro sebe samotné. Politika je velmi nemocnou, podlehla tlaku bohatých kádrů dalších významných hráčů na mocenském poli.

Opozice, ta slavná levice se najednou přestává chovat jako opoziční síla mající za úkol bojovat proti vrtochům vládnoucích stran. Jejich touha po podílení se na dojení státních struků ohlušila základní element demokratického světa. Levice rozkládána vnitřními boji o moc na slunci vytváří iluzi ve vládních kruzích o jejich neporazitelnosti a neomezenosti.

Proto také je zahájena cesta ke globální asociální společnosti uplatňující právo silnějšího, popírající základní princip solidarity silnějších se slabšími. Najednou tu máme nepochopitelnou situaci plnou zvláštních paradoxů. Vláda začne popírat lásku a vyzdvihuje bohatství nad to nejcennější. A co dělá opozice? Plká a nemá se k žádným krokům.

Bojí se, protože kdyby zasáhla, tak by přišla o část svých statků. Kdesi v pozadí číhají oni hybatelé politického nebe a nedovolují politickým loutkám chovat se tak, jak by bylo záhodno. Hra na boj s korupcí se stává pouze jakýmsi rituálním tancem podobajícím se tanečkům novozélandských Maurů. Čím více bude politik vyplazovat jazyk a cenit zuby, tím více bude ukazovat, jak nechutným je hercem a s korupcí souhlasí.

V demokratické společnosti nelze volat po právu a sám toto právo nevidět u svých vládních činitelů. Je až komické vidět opoziční politiky volat po dodržování boje proti korupci, a přitom přeci všichni vědí, že ten a ten se také na korupci podílel. Podivné kroky politiků nám ukazují v plné nahotě pravdu mých slov. Stačí se podívat na zločiny páchané za minulé globální vlády.

Současný vládní kabinet překypuje zvláštními lidmi. Poslední volební klání bylo plné řečí o tom, jak krásné změny se chystají. Parazité měli být vyobcováni a všichni měli být nahrazeni novými neokoukanými tvářemi. Nakonec došlo opět k prosazení obchodních zájmů a náhrada starých obnošených profilů se nekonala.

Žádná změna se nekoná, a demokracie je przněna, dochází zániku sociálního smíru, uměle je zaváděn asociální pohled na svět. Demokracie pláče, je beznadějná. Občan je opět někde v pozadí. Je krmen virtuální realitou vytvářenou médii. Skuteční hybatelé moci přebírají otěže. Velké konglomeráty mezinárodních charakterů přebírají moc ve státě a politici jsou pouhými pěšáky zavádějícími názory průmyslových magnátů do praktického života.

Realita neotřesitelné vládní strany se stává čím dál větší realitou. Vše se vymyká z rukou. Vláda je čím dál více ovlivňována globálními obchodními zájmy a staví se proti vlastnímu lidu. Opozice opět mlčí. Na svět vychází jedna aféra za druhou. Vládní ale i opoziční strana na politice ukazuje, jací politici jsou.

Země přestává být zemí pro slušné lidi. Stává se z ní jedna obrovská nadnárodní firma sloužící k obohacování globální elity. Zavádí se nový charakter globální společnosti využívající 99,99 % obyvatel pro potřeby 0,01 % nejbohatších. Opět politici mlčí, neboť jsou udržování při své politickém životě právě pomocí moci a majetku mocných. Politici nemyslí nic vážně. Společnost se dostává do patu.

Občané pociťují, že skutečná podoba demokracie je taková, že vlastně ani neexistuje. Zlovůle elitní skupiny lidí je nadřazena solidárnosti a potřebám větších mas obyvatel. Je nějaká cesta z tohoto marasmu? Moc ve státě by teoreticky měla patřit lidem, ale ve skutečnosti patří průmyslovým gigantům a jejich magnátům. Mafiánští bossové nabírají na moci a lid se dostává do strnulého stavu. Plný šoku pozoruje, co se to kolem něj děje.

Prospěcháři pomaličku nabírají posledních sil, aby se podíleli na odebírání přebytečných peněz toulajících se v nepřehledném státním rozpočtu. Je nějaká šance na příchod demokracie? Upřímně nevím, ale pokud s tímto stavem lidé nebudou nic dělat tak bude docházet ke stále větší recidivě společnosti, ze které se nemusí tento svět probudit.

V nastalé agónii a apatii může snadno podlehnout politickým zájmům pánům poslancům a ministrům. Nejhorší na tom všem je ten fakt, že této demagogické apatii podléhají média a ráda se podílejí na politickém dokreslení virtuálního stavu společnosti. Mezitím se v reálnu provádějí další levárny přikryté virtuálním světem médií a politických lží.

Kam jsme se to jako globální společnost za posledních několik desítek let dostali? Ne, toto není demokracie, toto je vláda obchodníků a mafiánů nad politiky a jejich stranami. Všude po celé planetě Zemi jsou lidé rozzlobeni, znechuceni a zklamáni politickými a náboženskými systémy, v nichž žijí, protože despotičtí diktátoři se stále vyskytují, a tak zvané demokracie jsou nepopiratelně a zjevně nedemokratické.

Politici stále upřednostňují mocné. Polické strany jsou nejen plné oportunistů, ale jejich role v dnešním vysoce ztechnizovaném světě je překonaná. Země a lidé jsou unaveni bezcharakterními politiky a hrabivými a bezcitnými byznysmeny a nekonečnými ekonomickými válkami, které sobecky provokují.

Všude hledají lidé nové přístupy k řízení svých společností, které by byly otevřenější a spravedlivější a které by jim a jejich dětem dávaly naději na lepší a bezpečnější budoucnost. Hledají a nenalézají je. Mezi těmito pionýry nové doby panuje všeobecný souhlas, že ze všech těchto nových přístupů nejslibnější cestou k lepší budoucnosti je globální umělá inteligence, která bude světu absolutně vládnout a odebere všem lidem výhody a bohatství. A zazvonil zvonec a projevu je konec.

Štítky: