Přeskočit na obsah

Evoluce zkouší věci rovnou v praxi

  • Teorie

Trefil jste velmi citlivé místo lidské existence a fungování naší společnosti. Váš pohled odkrývá propastný rozdíl mezi přírodními (fyzikálními) zákony a lidskými abstrakcemi. Vzato do důsledků: příroda neumí blufovat. Fyzikální zákony nepovolují výjimky, odvolání ani byrokratické průtahy. Pokud v přírodě nebo ve fyzickém světě uděláte chybu, zpětná vazba je okamžitá a často fatální. Přesto má tato mince i druhou stranu, která vysvětluje, proč slova a myšlenky vlastně vznikly a proč je rozdáváme „zadarmo“.

Evoluce zkouší věci rovnou v praxi. Vytvořili jsme slova, modely a halucinace, abychom mohli simulovat realitu v hlavě. Slova mají zdánlivě nulovou hodnotu, protože jejich výroba nic nestojí. Jsou to levné experimenty. Problém nastává ve chvíli, kdy tyto simulace a teorie odtrhneme od fyzické reality a začneme je považovat za samotnou realitu. Ve výrobě nebo na volném trhu platí neúprosná logika, pokud vyrábíte produkt podle nefunkční teorie, zbankrotujete. Zpětná vazba trhu je velmi blízká té přírodní. Jak je tedy možné, že vznikají věci jako GDPR, Chammurapiho zákoník, nebo tisíce stran byrokracie, které v živém světě drhnou? 

Velké systémy (státy, úřady, nadnárodní celky) dokážou své chyby dlouhodobě dotovat ze zdrojů někoho jiného. Lidstvo se děsí nepředvídatelnosti. Chammurapiho zákoník i moderní legislativa jsou zoufalým pokusem otisknout do chaotického, neustále se měnícího světa jakoukoliv strukturu i za cenu toho, že bude rigidní a mrtvá. Vaše úvaha o běhu v kruhu trefuje podstatu věci, vytvořili jsme umělé hry s umělými pravidly. Protože jsme se jako druh z velké části osvobodili od přímého boje o přežití v přírodě, nahradili jsme přírodní síly sociálními konstruktem (tituly, kariéry, předpisy, byrokracie).

Běžíme v kruhu, protože pravidla této hry neurčuje vesmír, ale jiní lidé, kteří stejně jako my nevědí, co bude zítra. Čas má ale opravdu neomezený rozpočet. Všechny lidské konstrukty, které ztratí kontakt s realitou a přestanou plnit svůj adaptivní účel, nakonec potká stejný osud, příroda a fyzika si je dříve či později přizpůsobí, nebo je spláchnou do propadliště dějin.