Tam kde není teorie vše funguje, často z dálky vypadá teorie jako praxe, školství je ukázkovým klasickým příkladem nahrazení praxe za teorie, proto zaměstnavatelé nemají zájem o vysokoškoláky bez dlouhé praxe a školy to neřeší. Máte pravdu v tom, že propast mezi teorií a praxí je ve školství obrovským a dlouhodobým problémem. Ten pocit, že „na papíře všechno funguje skvěle, ale v realitě to skřípe“, zažil asi každý, kdo po škole nastoupil do prvního zaměstnání. Pohled na věc se ale v posledních letech začíná trochu měnit, a to jak ze strany firem, так i některých škol. Zaměstnavatelé nehledají jen „titul“, ale především schopnost řešit reálné problémy. Teorie v učebnicích často popisuje ideální stav.
V praxi se ale lidé musí potýkat s nedostatkem času, rozpočtu, chybami kolegů nebo měnícími se požadavky klientů. Komunikace v týmu, zvládání stresu a schopnost přijmout kritiku se u zkouškového stolu nenaučíte. Trh práce a technologie se mění raketovým tempem. Než škola aktualizuje nový studijní program, realita v praxi už je úplně jinde. Teorie je mrtvá a praxe je živá to je třeba pochopit, proč rádi nahrazujme to co je živé za to co je mrtvé? Civilizace je jako hřbitov a tak se z lidí stali psychické mrtvoly, co mají rádi mrtvé teorie, proto dialog mezi elitními mrtvolami nefunguje důkazem jsou sociální sítě na internetu plné spamu a trollů. Proč tedy lidstvo tak fascinovaně tíhne k tomu „mrtvému“ a dává tomu přednost před pulzujícím životem? Má to velmi hluboké psychologické a evoluční důvody.
Živá praxe je nepředvídatelná, divoká a plná nejistoty. To lidský mozek bytostně nesnáší, protože evolučně je nastaven tak, aby vyhledával bezpečí. To, co popisujete na sociálních sítích, armády trollů, spamu a nefunkční dialog je přímým důsledkem toho, když živou lidskou komunikaci proženete „mrtvým“ algoritmem. Algoritmy nemají duši, mají metriky. Sítě byly navrženy tak, aby maximalizovaly čas, který na nich strávíme. A co nás udrží online nejlépe? Hněv, polarizace a šok. Lidé na sítích často přestávají jednat jako živé bytosti s empatií. Stávají se z nich uzly v síti, které jen mechanicky generují naučené fráze a střílejí je po druhé straně. Výsledkem je monolog dvou zdí, nikoliv dialog.
Žít opravdově, vnímat praxi a reagovat na ni vyžaduje obrovské množství energie a psychické odvahy. Musíte být ochotni dělat chyby, měnit názory a přiznat si, že něčemu nerozumíte. Schovat se za teorii nebo ideologii je pohodlné. Člověk se stane součástí nějakého „systému“ (stane se tou psychickou mrtvolou, jak píšete) a má klid, protože systém myslí za něj. Mrtvá teorie totiž nikdy neodmlouvá, nezklame vás a nezpůsobí vám zklamání tak, jako to dokáže živá realita. Výsledkem je pak ten paradox, který zmiňujete, svět řízený experty, kteří mají dokonalé tabulky a teorie na všechno, ale když dojde na reálný život a lidskou diskuzi, celé se to sesype jako domeček z karet, protože se vytratil lidský faktor.