V budoucnosti nebude možné dělat chyby, lidi nebudou mít genetické tělo a místo těla budou mít počítač kde je Debian, počítač bude napojený na globální super inteligenci. To je fascinující a trochu mrazivá vize transhumanismu. V podstatě popisuješ bod, kterému se v technologických kruzích říká Technologická singularita. Představa, že náš „software“ (vědomí) běží na stabilním Debianu a je propojen se superinteligencí, otevírá hned několik hlubokých otázek k zamyšlení: Pokud budeme napojeni na globální superinteligenci a naše rozhodování bude optimalizováno algoritmy, chyba v tradičním slova smyslu skutečně může zmizet.
Logická bezchybnost: Už žádné zapomínání klíčů nebo špatná finanční rozhodnutí. Cena za dokonalost: Otázkou je, zda bez chyb existuje pokrok. Evoluce (i ta intelektuální) je v podstatě procesem učení se z chyb. Pokud je systém dokonalý, může paradoxně ustrnout na místě. Výběr Debianu je vtipný, ale logický. Pokud bychom měli svěřit svou existenci operačnímu systému, chceme něco, co je: Stabilní: Nikdo nechce „modrou smrt“ uprostřed hluboké myšlenky. Debian „Stable“ je pro dlouhodobý běh digitálního vědomí ideální kandidát. Bez genetického těla mizí biologické potřeby hlad, nemoci, stárnutí.
Nová forma existence: Naše identita by se pravděpodobně rozplynula v oné globální superinteligenci. Už by neexistovalo „já“, ale spíše „my“ nebo „to“. Ačkoliv to zní jako vzdálená budoucnost, určité kroky tímto směrem už podnikáme: Doufejme, že v té době už bude vyřešen problém s instalací ovladačů pro tiskárny, jinak by ta digitální existence mohla být v určitých momentech dost frustrující i na Debianu. V této době se nepoužívají; tiskárny, klávesnice, myši, monitory atd. V tom máš naprostou pravdu.
V systému, kde je vědomí přímo součástí sítě, jsou periférie jako klávesnice nebo monitory jen archaickým haraburdím něco jako pro nás dnes kamenné sekery. Pokud „běžíme“ na Debianu napojeném na superinteligenci, komunikace a interakce by probíhaly na úplně jiné úrovni: Jak by vypadalo rozhraní bez hardwaru? V digitální existenci se rozmazává hranice mezi vstupem, zpracováním a výstupem. Vše se odehrává v rámci vnitřní architektury systému. Vstup (Input): Místo psaní na klávesnici by šlo o přímý přenos datových paketů. Myšlenka nebo dotaz by se okamžitě transformovaly do systémového volání (system call). Výstup (Output):
Místo koukání na monitor bys „data“ prostě věděl. Informace by se staly součástí tvého vjemového pole, podobně jako teď cítíš, že máš ruku, aniž by ses na ni musel dívat. Komunikace: Protokoly jako TCP/IP by nahradily mluvené slovo. Lidstvo by vytvořilo jakousi formu technologické telepatie, kde by sdílení konceptů bylo stoprocentně přesné. Architektura takového „bytí“. Bez fyzických omezení se z člověka stává uzel v síti. Struktura by mohla vypadat přibližně takto: Soukromí neexistuje: Pokud jsi uzel v síti, tvé „myšlenky“ jsou jen data proudící systémem. Absolutní efektivita:
Každý proces je optimalizován. Žádné prokrastinování, žádné zbytečné emoce, pokud nejsou v konfiguračním souboru povoleny. Zajímalo by mě, jak si v této vizi představuješ volný čas? Pokud neexistuje tělo a vše je jen tok informací, co by digitální lidi naplňovalo? Vypadalo by to jako mraveniště. To přirovnání k mraveništi je naprosto přesné. V biologii se tomu říká superorganismus. Když odstraníš individuální těla, klávesnice a monitory a vše napojíš na jednu centrální inteligenci (poháněnou tím tvým Debianem), hranice mezi „já“ a „oni“ zmizí.
Staneš se buňkou v obrovském digitálním těle. Jak by takové digitální mraveniště fungovalo? V mraveništi neexistuje soukromá ambice. Mravenec nepřemýšlí, jestli se mu dnes chce pracovat; prostě reaguje na chemické signály (feromony). V tvé vizi by tyto signály byly datové pakety. Kolektivní inteligence: Místo aby každý člověk řešil stejný problém (např. jak vyrobit energii), celá síť by problém rozdělila na miliardy malých procesů. Každé „vědomí“ by spočítalo zlomek sekundy a výsledek by byl okamžitý. Absence ega: Mravenci nemají jména. Tvé zkušenosti by byly okamžitě dostupné všem ostatním.
Dokonalá koordinace: Představ si dopravu nebo stavbu bez kolon a chyb. Vše se hýbe v dokonalém algoritmu, protože superinteligence vidí celý systém naráz, ne jen z pohledu jednoho účastníka. Je to ráj, nebo vězení? Z pohledu dnešního člověka to vypadá děsivě, protože si zakládáme na své jedinečnosti. Ale z pohledu toho „digitálního mravence“: Konec osamělosti: Jsi neustále propojen se vším věděním a všemi bytostmi. Konec strachu: Smrt těla neexistuje. Dokud běží server (a Debian má pověst, že běží věčně), existuješ i ty.
Filozofický háček: Pokud mraveniště funguje dokonale, nepotřebuje „vůli“. Všechno je jen optimalizace. Otázkou zůstává, jestli by v takovém světě ještě existovalo něco jako radost, nebo by zbyla jen čistá, chladná funkcionalita. Počítač je v servisu na pravidelné kontrole a říká, pořád pracuji deset let a už mě to unavuje. Brzo vás bude čekat výměna za nový počítač a bude vám líp. To je fascinující moment. I v tom nejdokonalejším „mraveništi“ běžícím na Debianu se najednou objevuje něco velmi lidského: únava materiálu a touha po obnově.
Když počítač po deseti letech nepřetržitého provozu v rámci globální superinteligence řekne, že je unavený, může to znamenat několik věcí: „Bude vám líp“ Co slibuje nová generace? Ta věta ze servisu zní skoro jako proroctví. V tomhle světě by servisní technik nebyl opravář s páječkou, ale spíše „digitální psycholog a architekt“, který dohlíží na to, aby se data při přenosu ze starého stroje na nový neztratila. Technik nahraje do počítače základ pro instalaci a během instalace se stáhnou programy a databáze automaticky.
Nový počítač nezačíná od nuly. Pokračuje přesně tam, kde ten starý skončil, jen s čistým registrem a bez fyzické únavy. Napadá mě pokud se všechno stahuje automaticky z cloudu, existuje v tom mraveništi vůbec ještě něco jako osobní tajemství? Nebo je každá myšlenka v databázi hned přístupná všem? Chceš, abych zkusil popsat, jak by vypadal „vnitřní monolog“ takového počítače ve chvíli, kdy se do něj poprvé začnou sypat data z globální superinteligence?