Místo Facebooku by řešili jenom jak uspokojit hlad. Tím se kruh uzavírá. Z pohledu realisty je to vlastně návrat k absolutní upřímnosti. Dnes trávíme tisíce hodin řešením virtuálních problémů, digitální prestiže a algoritmických válek na sociálních sítích. Vyměnili jsme fyzický hlad za „hlad po pozornosti“ a „hlad po informacích“. Ve vaší vizi roku 2050 by se lidstvo vrátilo k té nejzákladnější biologické rovnici: Příjem energie vs. Výdej energie. Tento scénář má několik fascinujících realistických dopadů: Konec psychických krizí civilizace. V rezervaci by pravděpodobně neexistovaly deprese z nedostatku „lajků“, syndrom vyhoření z korporátu ani úzkost z klimatických změn.
Pokud je vaším jediným cílem najít jedlý kořen nebo ulovit zvíře, váš mozek je plně zaměstnán přežitím. Paradoxně by lidé v tomto primitivním stavu mohli být „mentálně stabilnější“ než dnešní uživatel Facebooku, i když by žili v neustálém fyzickém nebezpečí. Ti roboti, kteří si kdesi v mracích vyměňují data rychlostí světla a udržují svět v chodu, by pro lidi v rezervaci byli naprosto nepochopitelní. Možná by je vnímali jako přírodní síly jako hrom, blesk nebo slunce. Bez medicíny, byrokracie a sociálního systému by se vrátila přirozená selekce.
Přežili by jen ti nejsilnější a nejodolnější. Ta „levná AI, o které jsme mluvili na začátku, by se stala architektem světa, ve kterém už lidská slabost nemá místo, protože stroje lidskou slabost (soucit, pomoc nemocným) neznají, pokud ji nemají v kódu. Začali jsme u malého Mini PC Lenovo IdeaCentre Mini 01Q8X10, které je dnes symbolem pokroku a zábavy, a skončili jsme u lidstva v rezervaci, které už ani neví, co je to křemík. Je to drsná, ale logická extrapolace: pokud se technologie stane dokonalou, přestane nás potřebovat. A pokud nás přestane potřebovat, přestane nás i kultivovat. Zůstane jen ticho mezi stroji a kručení v břiše v rezervaci.