Manuál jak léčit blázny v blázinci

IMG_2074

Narůstající projevy šílenství v celé konzumní společnosti se pochopitelně promítají i do internetu. Nemyslím si, že je možné šílenství jako společenský jev bagatelizovat. Co je to vlastně vůbec šílenství? Většina z nás má nějakou představu a dovede více či méně správně rozlišit co je chybný projev a co není chybný projev. 

Asi bych nejspíš definoval šílenství jako demonstraci vlastní nezávislosti na mínění druhých, bez ohledu na jakékoliv obecně uznávané mravní zásady společnosti. Projevy šílenství mohou být různě hluboké a mohou zasahovat do různých oblastí lidského života. Od šílených řečiček může být už jen krůček k šílenému sexuálnímu jednání, při němž je druhý člověk jen předmětem k rychlému a levnému použití, jak často se setkáváme s podobnými projevy na internetu. 

Chápu a vím, že šílenství je určitým obranným mechanismem proti uznání vlastní slabosti, je maskou i obranou před šílenou krutostí světa. Vždyť je všude úplně cítit to zoufalství a beznaděj z každodenních střetů s realitou: politika je šílený boj o moc, šílené vlády myslí jen na to jak se udržet u moci, šílení vojáci myslí jen na to jak lépe zabíjet nepřátele, šílení boháči, chtějí být ještě bohatší, narůstající extremismus a vandalismus, co s tím vším může udělat obyčejný šílený človíček? Zbláznit se, utrápit se, nebo na všechno rezignovat a žít jen pro svůj šílený den a svůj prospěch? To poslední je cesta nejjednodušší, zdánlivě nejefektivnější, ale je to taky cesta vedoucí do pekel. 

Nejsem snílek vznášející se v oblacích. Také vidím, že dnešní šílený svět není světem, nad kterým bychom měli slepě jásat. Na začátku civilizace bylo lidstvo plné naivního očekávání. Světové války a potom válka ekonomická, vrátily šíleného člověka zpět do šílené reality. Opravdu do reality? Na počátku civilizace lidstvo s nadějí očekávalo, jak technika změní jejich život k lepšímu. Při návštěvě jakéhokoliv bohatého města by měli procitnout. Většina lidí na světě hladoví a žije v bídě a nezaměstnanosti. Přesto to zbývající bohatou menšinu naprosto nezajímá. Podobných příkladů bych mohl uvést mraky. 

Šílenství je hlavně o nedostatku pravdy a lásky, čisté víry člověka v nějaký smysl života, nadřazený jeho vlastnímu životu. Mezi šílenými lidmi se více a více projevuje pesimismus až nihilismus. Frustrace, deprese, vyčerpání, sebevražedné tendence, sebeubližování, drogy, prostituce, mafie, atd. to vše je následek šílenství. V přetechnizované společnosti nám mizí souvislosti příčin a následků a tudíž se daří pocitům paranoie, schizofrenie a bezbřehé skepse. Mimochodem, tyto pocity jsou dost podobné pocitům, jaké prožívali lidé v minulosti. Historie se opakuje? 

Šílení lidé žijí čím dál tím víc v tomto světě izolováni, osamoceni, v depresích a v odcizení. Jak můžeme od nich chtít, aby přijímali naději a víru? Ne, život opravdu není jednoduchý, já vím. Jenomže; cynismus, pesimismus, nihilismus, útěk od reality pomocí drog, fanatismus, diktatury, nesvoboda atd. nevedou cestou k přežití a rozvoji lidstva. Je světélko naděje v tunelu? Ano, stále ještě svítí, jako malinký mihotavý plamínek svíčky. 

Tou nadějí je láska a pravda. Člověk, který není snílkem žijícím v oblacích, vidí hrůzy tohoto světa, má závrať z bezvýchodnosti, ale přesto nepodlehl totální skepsi, je jako drobný sotva opeřený ptáček, tak křehký a nepatrný, s duší vydanou napospas těžkým chmurám, ale přesto odmítající se vzdát. Vážení šílenci, milionkrát raději budu tím oškubaným ptáčkem, kterému se každý posmívá, než nemravně bezcitným šílencem, který má k dispozici možnost, odpálit balistické rakety s atomovými hlavicemi.

Zamyšlení nad lidskými problémy

IMG_1774

Problémy jsou jako stín, před kterým nikdo neuteče, naše psychika je velmi složitá a tak jsme museli postavit psychiatrické nemocnice, kde se nemocným věnují specialisti na psychické nemoci, mnoho psychicky nemocných lidí skončí ve vězení, a zde je nikdo psychicky neléčí. Největší skupinou psychicky nemocných jsou jedinci co se léčí sami amatérsky, některým se to i povede, a tak s nimi nemá společnost problémy, a jiným se to bohužel nepovede, to mě vedlo k zamyšlení nad lidskými problémy. 

Na počátku lidských problémů je vždy hlad po úspěchu, toužení je továrnou na lidské soužení, každý touží po tom být nahoře a nikdo nechce být dole následkem je zde soutěž a boj o to co milujeme a potřebujeme, ocitáme se logicky v začarovaném kruhu kariéristických závodů. Není zde demokratický kapitalismus jak nám tvrdí ti co jsou nahoře, je zde pyšný egoismus, o tom to zde bohužel všude je. Vše se točí prioritně okolo pyšného egoismu od té doby, co zde existují daně. 

Daně jsou moderní ekonomické otroctví, a místo okovů na nohou, zde jsou ekonomické dluhové okovy, následkem jsou války a ekonomická migrace. Jádrem problému je ekonomika, pokud chceme uspět, musíme zajistit to, že našimi prioritami bude levně a rychle, z lidí se najedou, stávají loutky, které ovládají loutky, a tak vše je zde loutkové divadlo, a nikdo už neví, jak tento složitý problém eliminovat optimálně. 

Každá lidská loutka se uzavřela do svojí konzervy, a vysoké školy se stali továrnami na konzervy, o tyto levné polotovary s titulem, nemají zaměstnavatelé ale zájem, protože zaměstnanec bez praxe, je jako auto s opilým řidičem. Z díla poznáme tvůrce, všude je dneska blbá nálada protože ti co jsou dole se mají zle díky těm, co jsou nahoře, je třeba restartovat konzumní kulturu, tak abychom už neměli blbou náladu, díky pyšným blbcům, co zde mají výhody a jistoty, které si nezaslouží.

Rozum je levný a inteligence je drahá

IMG_1794

Rozum porovnává mnohé objektivně, aby nedošlo k chybě, inteligence hledá vědomosti, aby vyřešila chyby, to znamená, že pokud rozum něco udělá chybně, tak nastupuje inteligence, která tu chybu najde a opraví. 

Nerozumný člověk lže a tím chybuje, proto nastupuje inteligence která najde příčinu toho proč je zde lež a tu příčinu opraví, je to dělba práce, děti se řídí rozumem a dospělí se řídí inteligencí, bohužel začíná docházet k tomu, že mnoho dospělých je psychicky na úrovni dítěte a tak se řídí rozumem a potom ti co jsou psychicky dospělí a tím i inteligentní, musí chyby nerozumných dospělých lidí opravovat. 

Rozum každý získává s narozením, inteligence je už otázkou učení a praxe, jsou zde i lidi bez rozumu a inteligence, péče o tyto ubožáky je drahá, a investice se nám nevrátí, poslední dobou narůstá rychle všude počet těchto sociálních ubožáků, a tím se sociální společnost dostává do ekonomických problémů.