Strach je továrnou na neúspěch

Obsah není dostupný.
Prosím povolte cookies kliknutím na Souhlasím v zobrazeném okně

-1-

Už jako dítě jsem vše násilně rozebíral, abych tomu porozuměl a rodičů se pořád na něco ptal, můj otec pořád něco technického vynalézal a nechával si to patentovat v naivní naději, že zachrání pitomé lidstvo před bídou a zaostalostí. Často slyším to nejde realizovat, vše, co nejde realizovat to je pro mě velikou výzvou abych našel způsob, jak to realizovat, pokud bych někomu před sto lety povídal o tom, že zde bude za sto let; televize, internet, mobilní telefon s internetem, bankomat, samoobslužná pokladna atd. a že budeme létat do vesmíru, tak by mě lidi brali za blázna. 

-2-

Proč vlastně u mnohého dochází k tomu, že se to uzavře do časoprostorové konzervy a už se to evolučně nemění? Příčinou je vždy strach z neúspěchu, strach je továrnou na neúspěch. Nejúspěšnější lidé nemají strach z neúspěchu, a tak realizují něco nemožného jako je třeba; mobilní telefon, televize, internet, bankomat atd. pořád platí z díla se pozná tvůrce to je můj vzkaz moudrým lidem na internetu. Strach z neúspěchů může vést k depresím a syndromu vyhoření! Již od útlého věku nás naši nejbližší učí někým být a něčeho dosáhnout.

-3-

Ať už se jedná vysokoškolský diplom, nebo o dosažení vysoké pozice v práci. Nedej bože, kdybychom vytyčených povinností nedostáli! To bychom neznamenali zde nic! A přesně v tom je ten zásadní problém. Nedokážeme vnímat svoji důležitost jen tak, bez nějakého důkazu či potvrzení. Proto je náš život závodem v kruhu a my potřebujeme bez přestání dosahovat dílčích úspěchů na všech úrovních našeho bytí. Jen tak si potvrzujeme svoji existenci. Ve chvíli, kdy se nám přestane dařit, se prvotní elán a nadšení mění ve stagnaci, frustraci a apatii. Dostáváme se do stavu, kdy je nám již všechno jedno.

-4-

Pokud nedokážeme aktivně pracovat se svými emocemi, může to být vážný problém, jehož důsledkem jsou často deprese, úzkosti či syndrom vyhoření. Strach má mnoho podob. Může zasáhnout kdekoli a kdykoli. Bát se můžeme čehokoliv. Pokud strach přichází, odkrývá naše slabé stránky, kterých jsme si doposud nebyli vědomi. Umí být nemilosrdný, až krutý. Jako kdyby vyčkával, až odhalíme naše slabé místo a pak dokáže udeřit ohromující silou. Někdy se umíme aktivně bránit, jindy strachu podléháme nebo před ním utíkáme pomocí drog nebo vírou v pitomosti. Uvědomujeme si, že strachu je třeba čelit, ale často selháváme.

-5-

Pokud náš život ovládá strach, dostáváme se do začarovaného kruhu, ze které nevede cesta ven. Svět pak vnímáme jako jedno velké nebezpečí, před kterým se nemůžeme schovat. Hlavou se nám honí pitomé myšlenky, co zlého se nám může stát. Proud naší energie se zastaví a nemá kudy proudit. Trápíme se a stáváme se pouhou loutkou vlastních strachů. Snažíme se dosahovat velkých úspěchů, do kterých nás tlačí okolí a společnost. Chceme se zavděčit rodině, známým i sobě. Hledáme způsob, jak si výkonem koupit svoji osobnost.

-6-

Čekáme naivně ocenění od ostatních pitomců. Naši rodiče a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, nastavil náš vztah ke světu, ve kterém žijeme. Pokud rodiče používali výchovu založenou na strachu a obavách, pak jsme my děti začaly vnímat svět jako jedno velké nebezpečí. Pokud byli sami rodiče pitomci, tak i my máme tendenci prožívat náš život podobně. Jestliže je výchova rodičů založená na příkazech, zákazech, trestech, odměnách, psychickém či fyzickém násilí, stáváme se v lepším případě blázny, v horším případě ovcemi, které ovládá absolutní strach.

-7-

Pokud nás rodiče hodnotí a kritizují za naše úsilí i výsledky, dochází k postupnému snižování našeho sebevědomí. Během dospívání ztrácíme ve svém konání jistotu a přestáváme si věřit. Narušená sebedůvěra vede k tomu, že se snižuje naše nadšení a elán do plnění našich cílů. V naší hlavě postupně vzniká přesvědčení typu: Nevěřím si! To určitě nedám! Jsem k ničemu! Jsem nula! Nemám na to! Snažit se nemá cenu! Jsem nemožný! Bojíme se, že něco pokazíme, nezvládneme, budeme terčem kritiky od okolí. Hrozíme se také nepříjemných kritických slov našeho svědomí. Jaké kritické myšlenky se lidem honí hlavou?

-8-

Ztrapním se! Ostatní mě budou soudit! To zkazím! Vždyť nic neumím! Stejně to zase pokazím! Tlak, který si vytváříme sami i tlak z okolí. Tlak, který vytváříme na sebe i tlak od okolí, může vést k silným úzkostným stavům. Ty nám mohou zabraňovat v dosahování úspěchů. Jaké kritické myšlenky se lidem honí hlavou? Musím to zvládnout! Nesmím selhat! Když to nezvládnu, co si o mě rodina pomyslí! Potřebují druhým dokázat, že jsem k něčemu! Potřebuji to zvládnout, abych se cítil dobře!

-9-

Potřebuji to zvládnout, abych měl pocit, že vůbec existuju! Selhání k životu patří a je součástí procesu osobního růstu. Selhání berte jako příležitost dělat věci lépe. Selhání berte jako informaci pro vás, co funguje a co nikoliv. Kašlete na to, co si o vás ostatní pitomci myslí. Buďte trpěliví a nenechte se odradit dílčím neúspěchem. Pokud neselžete, nikam se neposunete. Obklopte se lidmi, kteří vám fandí a úspěch vám přejí. Dejte sbohem všem pochybovačům. Pokud něčemu nerozumíte, vždycky se zeptejte. Jen neustálým zkoušením a opakováním překonáte strach.

-10-

Strach zmizí, jen když mu optimálně čelíte. Nikdy se nevzdávejte a běžte si za svým snem. Úspěšní lidé ve svém životě častokrát zkrachovali, ale nikdy se nevzdali. Mějte jasnou reálnou vizi, které chcete dosáhnout. Definujte si cíl a jednotlivé dílčí kroky, která vás dovedou k úspěchu. Vytvořte si správné návyky a rituály, které vám pomohou dojít na konec cesty. Pracujte se svojí hlavou na odstranění příčin vašich strachů. Poslouchejte lidi, kteří v životě něčeho dosáhli. Čtěte knihy lidí, kteří jsou pro vás inspirací. Vytvářejte si rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

-11-

Je to jako s přechodem od Windows na Debian, začátky jsou vždy těžké, to že většina pitomců používá Windows neznamená to, že je Windows lepší než Debian, obrazně je Windows jako polotovar, který vyndáte z mrazničky a dáte jej ohřát do mikrovlnky a Debian je jako když si jídlo uvaříte podle kuchařské knihy. Žijeme v době, kde každý spěchá za úspěchem, a tak použije náhražky nebo polotovary a potom se diví tomu, že je nemocný. Je to podobné jako s tím, jestli navštívíte ubohé fórum plné pitomců nebo jestli budete mí na internetu blog s vlastní doménou

-12-

V roce 1992-1993 jsem žil 9 měsíců ve Francii u sekty Kršna na jejich zámku, potřeboval jsem poznat, jak se v krizové situaci chovají psychopati a devianti, byla to moje vysoká škola v oboru sociologie a psychologie, praxe je více než teorie, krizové situace v nahotě odhalují to, že jsme jenom oblečené opice, co si hrají na to, co nejsou. Vše zde jsou jenom příčiny a jejich následky, pokud jsou rodiče psychopati, tak i jejich děti jsou psychopati, náboženství chce změnit pomocí víry člověka, politika chce změnit pomocí reklamy společnost, psychiatři chtějí pomocí léků změnit psychopaty atd. problém je v tom že pro realizaci změn se vždy něco používá, změny musí nastat bez použití násilí! Komu není rady, tomu není ani pomoci. 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *