Situace je mnohem závažnější, než jak nás informují naše zkorumpovaná média

Národní stát se tak dostal do velmi nepříznivé situace. „Na jedné straně mají občané, především v kontinentální Evropě, od státu stále poměrně velká očekávání, ale na straně druhé stát má zmenšující se manévrovací prostor. Stát se tak ocitá v situaci, kdy jeho zájmy, respektive zájmy občanů, naráží na zájmy jiných aktérů a řada zemí se dobrovolně nebo pod tlakem zapojuje do toho, čemu říkáme, odstavení na slepou kolej. Ten je zajímavý v tom, že konkurence, která dříve probíhala mezi firmami, dnes probíhá mezi nadnárodními korporacemi. Odstavení na slepou kolej, vede k celkovému snižování sociálních, ekologických a samozřejmě také daňových standardů,“

Do tohoto odstavení na slepou kolej se zapojila bohužel i Evropská unie. „V posledních patnácti, dvaceti letech zde došlo k masivnímu snižování daní v rámci konkurenceschopnosti. Takovéto snížení nutně vede k výpadkům v rozpočtu, které potom musíte vykompenzovat někde jinde. Když se vám to nepodaří, tak samozřejmě budete mít dlouhodobé problémy s financováním,“

Všechny vyspělé země jsou dnes tak v pasti toho, že samy sobě naordinovaly hospodářskou politiku, která zvýhodňuje jiné aktéry než demokraticky zvolené vlády. „Ocitly se v pasti také proto, že jsou samy ohrožovány odstavením na slepou kolej, která pomáhaly rozpoutat masivním přesunem výroby nadnárodních korporací do jiných levnějších míst. Typickým příkladem je Čína a Korea.

Problémem však prý zůstává, že i když v těch nejvyspělejších zemích roste ekonomika, tak vytváří stále méně pracovních míst, která jsou ohrožována; Optimalizací, automatizací, digitalizací, kontejnerizací, atd. „Pokud by se zavedla digitální globální automatizace, která už je dnes technologicky možná, tak padesát procent současné pracovní síly je globálně přebytečných.

To je něco, se neřeší a odkládá tento problém různými skrytými způsoby. Jeden z nich je dluh, ať už státu či domácností, nebo snaha o přístup k levnějším zdrojům. Žádná z nich nemůže fungovat a také žádná z nich nefunguje,“. „Samozřejmě že velká recese, která vypukla v USA a na trhu nemovitostí, byla zásadním přelomem pro hledání nějaké nové cesty hospodářské politiky.

V rámci této krize šlo na začátku o to, jak vyvolat umělý růst v ekonomice, která bude závislá na spotřebě a které zároveň třicet pět let stagnují mzdy většiny obyvatelstva. Udělalo se to tak, že každému bylo nabídnuto, aby si koupil svůj vlastní dům. Stanovily se proto dobré podmínky u centrální banky FED a zároveň přílivem likvidity často ze zahraničí byla vyvolána bublina na trhu nemovitostí, takže to vypadalo, že cena těchto aktiv už navždy jen poroste a nikdy nebude klesat.

Vytvořilo se tak fiktivní bohatství pro široké vrstvy. To samozřejmě nemůže fungovat, protože reálná ekonomika nakonec vždycky vítězí, akorát to, pravda, trochu trvá,“.„Hledá se proto nová cesta hospodářské politiky, protože se ukazuje, že dosavadní cesty byly chybné a vedly k situaci, ve které teď jsme, protože jsme součástí Západu, i když nejsme na slepé koleji,“.

A jak na tuto situaci reagovala minulá česká vláda? „K nám spousta nových věcí dochází s desetiletým zpožděním. To je znak země na slepé koleji. Je pak logické, že to, co jinde řešili před deseti lety, my teď řešíme nově. Klasickým příkladem je penzijní reforma. Některé věci jdou ale zase rychle, jako například dobývání renty, to znamená, že se systematicky parazituje na veřejných rozpočtech a určité vlivné skupiny jsou schopny si nechat vytvořit zákony přesně na míru tak, jak se jim hodí, aby přístup k rozpočtům měly,“.

Krize, v níž se nacházíme, zdaleka není jen ekonomická. „Kromě ní zažíváme i krizi; sociální, politickou, mravní, atd. nedůvěru v tradiční politické struktury, přeskupování politické moci, hledání jiných cest. Někdy se volá po přímé demokracii nebo nástupu razantní pevné ruky. Je tu i problém geopolitický, tedy mezinárodních vztahů, kdy se přeskupuje poměr sil, což je vždy docela závažné.

Západ je na ústupu a vynořují se nové mocnosti. Tím pádem se nutně musí objevovat napětí. Každá z těchto krizí by stačila sama o sobě, aby nám jako lidstvu dala zabrat. A když se nám sejde tento unikát, dostáváme se do situace, která nevypadá příliš optimisticky. Systém je potřeba zásadním způsobem restartovat, pomocí změn na nadnárodní, národní i lokální úrovni. Do lokální změny může zapojit každý.

„Po roce 1989 jsme se dostali do pozice zaostalé kolonie s velkým odlivem zisků. Nejen, že jsme si nechali vzít výrobní strukturu, ale také velkou část finanční struktury. Většina bank je u nás zahraničních, které drží většinu našich aktiv,“ chybí regionální banky. „Nejsem si jistý, zda si političtí představitelé uvědomují, v jak závažné situaci se nacházíme.

Jede se podle hesla, pojedeme tak, jak jsme jeli vždycky soudruzi a soudružky. To ale nejde v této době. Tato doba je zcela jiná. Je tedy nutné být schopen formulovat vizi národního zájmu a být schopen ji na daném území prosazovat. Nebo alespoň začít vnímat, že tu je nějaký závažný problém, protože socialistické recepty nebudou fungovat,“.

Národ, který si neumí už vládnout, nemusí přežít. Tato doba je přelomová. „Čelíme nečekaným krizím. Situace je mnohem závažnější, než jak nás informují naše zkorumpovaná média, která většinou chtějí, abychom konzumovali, dívali se na blbé seriály a podléhali ještě blbější propagandě a žili v tom, že z toho nemůžeme žádným způsobem utéct,“. Existují proto dva scénáře dalšího vývoje. Stávající systém se buďto udrží policejním násilím, druhým scénářem je globální výměna lidí za inteligentní roboty.