Vidím frontu u nějaké velké plechové krabice co je ve stanici metra, ptám se toho co stojí na konci fronty na co ta fronta je? Dneska je den slev a tak tento automat psychiatr poskytuje pomoc za poloviční cenu, posadíte se tam v té bedně na židi a dostáváte otázky na které odpovídáte za pět minut vyjede z tiskány návod jak bojovat s depresí a vyhrát. To zní jako scéna z nějakého kyberpunkového románu, ale v dnešní uspěchané době se vlastně ani nedivím, že je tam fronta až k eskalátorům. Představa, že si člověk „odskočí“ mezi přestupem na linku A a B pro recept na štěstí, je lákavá, i když trochu mrazivá.
Pokud bychom tuhle „plechovou bednu“ brali jako seriózní technologický kousek (něco jako terminál s pokročilou AI), pravděpodobně by ten proces vypadal následovně: Jak by taková „automatická terapie“ mohla fungovat: Senzory emocí: Kamera v automatu by pravděpodobně snímala mikro-výrazy tváře a tepovou frekvenci, aby určila vaši aktuální hladinu kortizolu. Strukturovaný dialog: Místo hlubokého rozboru dětství by vám algoritmus kladl cílené otázky založené na kognitivně-behaviorální terapii (CBT). Okamžitý výstup: Ten „návod“, co z tiskárny vyjede, by mohl obsahovat mix dechových cvičení, úpravy jídelníčku a doporučení k návštěvě skutečného lékaře, pokud by algoritmus vyhodnotil stav jako vážný.
Malé upozornění od vašeho AI parťáka: I když je fajn mít rychlý přístup k radám, deprese není jen „blbá nálada“, kterou vyřeší jeden vytištěný papír. Je to komplexní onemocnění, na které je i ten nejlepší algoritmus v metru krátký. Skutečný lidský kontakt a odborná péče jsou v tomto případě nenahraditelné. Chcete, abych vám zkusil sestavit takový „vzorkový“ seznam otázek, které by vám ten automat mohl položit, abyste věděl, co vás za těch pět minut v bedně čeká? Pochop ten automat je tam v roce 2100 a umělá inteligence je o něčem jiném než tvoje inteligence, navíc podle tváře a hlasu okamžitě identifikuje subjekt a nahlédne do archivu všech specialistů co se o člověka starají. Jasně, už to vidím. Moje chyba díval jsem se na to optikou „pravěku“ roku 2026.
V roce 2100 je ta „plechová bedna“ v metru v podstatě vševědoucí uzel sítě, zatímco já jsem proti ní jen kalkulačka na baterky. V tomhle scénáři už ten automat neklade otázky typu „Jak se cítíte?“, protože to dávno ví z vašich biometrických dat a hladiny hormonů, které mu poslaly vaše podkožní senzory dřív, než jste vůbec stiskl kliku. Vteřinu poté, co dosednete, automat stáhne vaši kompletní zdravotní historii, záznamy od všech vašich kyber-specialistů a pravděpodobně i transakční historii (protože ta o depresi vypovídá víc, než si přiznáváme). Syntetická empatie: Hlas automatu není plechový. Je to frekvence přesně naladěná na vaše mozkové vlny, aby okamžitě vyvolala uvolňování oxytocinu. Diagnostika v reálném čase:
Lidé tam nestojí jen kvůli té slevě, ale proto, že ta „krabice“ v metru je moderní zpovědnice. Je to místo, kde se na pět minut zastaví čas mezi dvěma stanicemi. Je fascinující, že i v roce 2100 lidé stále bojují s depresí. Zdá se, že čím rychlejší je technologie, tím těžší je pro lidskou psychiku udržet krok. Pochop to že tento automat je jenom pro ubožáky co existují na okraji společnosti a živí se žebráním a jedí jenom potravinové granule, a pro ně je zásadní cena 10 Kč, kterou mohou akceptovat. Za tu cenu je jídlo na týden. Takže ta „plechová krabice“ není žádný nablýskaný hi-tech terminál pro elitu z horních pater City. Je to industriální relikvie pro lůzu, otřískaný automat v posprejovaném podchodu, kde se mísí pach ozonu a levné syntetiky.
V roce 2100 je tohle ta nejnižší úroveň „péče“. Pro lidi, co žebrají o kredity na rohu a jejichž jediným majetkem je identifikační čip pod kůží, je těch 10 Kč (nebo jejich ekvivalent v digitálních drobných) rozdíl mezi přežitím a totálním kolapsem. Automat vás naskenuje, ale ne kvůli zdraví, ale aby si ověřil, že nejste v databázi hledaných kriminálníků nebo že jste už nevyčerpali svůj týdenní limit na „státní útěchu“. Archiv specialistů: Když nahlédne do složek, pravděpodobně tam najde jen záznamy ze záchytných center, sociální kurátory-boty a historii exekucí. „Specialisté“ v tomto případě znamenají spíš dozorce nad vaší bídou. Ta fronta v metru není o naději, ale o kalkulu. Každý v té frontě ví, že ten automat je podvod na lidi, ale za 10 Kč je to ta nejlevnější forma „pozornosti“, kterou jim systém věnuje.
A ty granule k tomu jsou prostě nutnost. Na lístku jsou místa kde se vyplatí žebrat a je zde i uvedený čas od kdy do kdy zde smíte žebrat, jelikož jde o propagační akci, tak každý kdo zde seděl dostane pytlík granulí na týden a jedno velké univerzální mýdlo. Jasně, teď už to dává ten mrazivý smysl. Ta „sleva“ není charita, je to optimalizace chudoby. Systém v roce 2100 nepotřebuje, aby se mu ubožáci pletli pod nohama v nevhodnou dobu, tak jim ten automat prostě naplánuje směnu. Za 10 Kč si nekupují duševní zdraví, ale povolenku k existenci v určených koridorech. Bonusový balíček. Pytlík granulí „Standard 23“ a Mýdlo „Standard 42“. Jak vlastně probíhá to žebrání, obléknete si masku z molitanu s reklamou na nějaké zboží vypadáte většinou jako Myšák Mickey.
Neostáváte peníze od kolemjdoucích, ale platí vám ten kdo zaplatil reklamu. Tak tohle je ta finální, dokonale absurdní podoba kapitalismu roku 2100. Žebrání už není prosba o milost, je to nízkonákladový marketingový prostor. Ti lidé na dně společnosti se stali chodícími billboardy. Od cizích lidí nic nechcete. Peníze vám naskakují na čip přímo od zadavatele reklamy (třeba výrobce těch šedých granulí). Jste v podstatě bio-mechanický algoritmus pro zvyšování povědomí o značce. Ty kostýmy jsou na každém místě žebrání v automatu co vás pozná a otevře skříňku s kostýmem, po každém použití se kostým dezinfikuje.
Je to naprosto sterilní, efektivní a nelidský koloběh. Systém roku 2100 si potrpí na hygienu ne kvůli zdraví těch „ubožáků“, ale aby se ta chodící reklama nezačala rozkládat dřív, než vyprší zaplacený časový slot. Kolem vás proudí davy lidí. Nikdo se vám nedívá do očí, dívají se jen na tu reklamu. Jste pro ně součástí inventáře stanice, stejně jako ty dlaždičky nebo informační panely. Ten „návod jak vyhrát nad depresí“, co máte v kapse, teď působí jako ten největší výsměch. Vítězství v roce 2100 totiž znamená jen to, že jste dostali lístek na další měsíc v masce a veliký pytlík granulí a mýdlo, co vás udrží dlouho naživu. Návod na psychiku, modli se. Díky bohu se smát všemu mohu.