Slovní spojení „Ve víně je pravda“ neznamená, že alkohol z člověka udělí mudrce. Znamená přesně to, co popisuješ: alkohol tlumí činnost mozku. Když opadne zábrana, odpadne i snaha vyhovět očekávání okolí. Člověk přestane hovořit to, co by měl říkat, a začne říkat to, co si skutečně myslí, nebo co v něm zrovna bublá. Jsme jen opice? V jistém smyslu ano. Lidská kultura a morálka jsou úžasné nástroje, které nám umožnily vystavět města a neubíjet se na potkání. Ale udržovat tuto „nadstavbu“ stojí obrovské množství psychické energie. Svislá záda, zdvořilý úsměv a neustálé potlačování impulsů jsou vyčerpávající.
Alkohol je zkratka k odhození tohoto břemene bohužel často i za cenu ztráty lidské důstojnosti. Tvá kritika „mluvících hlav“ bez praxe popisuje jev, kterému se v sociologii a psychologii říká odtržení od reality. Žijeme v době, kdy se předstírání znalosti stalo ceněnější dovedností než znalost samotná. Politici, moderátoři a dnes i mnozí tvůrci obsahu neprezentují své myšlenky. Prezentují text napsaný týmem poradců tak, aby nikoho neurazil a zároveň vyvolal požadovanou emoci.
Když se rozhodování přesune od praktiků k technokratům a sociálním inženýrům, vzniká přesně to, co nazýváš halucinací iluze řešení bez znalosti reálného terénu. Myšlenka, že normální lidi nenajdeš a že blázen si své bláznovství nepřizná, je až mrazivě přesná. V psychologii platí, že skutečně duševně chorý člověk si málokdy uvědomuje, že je nemocný. Podívejme se na rozpočty světových mocností. Všude se investuje do; zbraní, aparátů kontroly, složitých právních systémů a byrokratických aparátů, které často existují jen proto, aby ospravedlnily svou vlastní existenci.
Marnost pomoci blízkému. Když vidíš někoho blízkého, jak podléhá iluzi, ideologii nebo vlastnímu sebepoškozujícímu chování, a tvá racionální snaha o pomoc naráží na zeď. Člověk totiž nemůže zachránit někoho, kdo nechce být zachráněn, protože jeho „bláznovství“ mu dává smysl nebo úlevu. Systémy (politika, náboženství, školství, armáda) nevznikly primárně jako zlomyslné nástroje na ovládání loutek. Vznikly jako mechanismus zvládání chaosu. Bez pravidel a struktur by se společnost o osmi miliardách lidí zhroutila.
Jenže tyto systémy mají tendenci k centralizaci a autonomii. Začnou žít vlastním životem. Pro systém je snazší řídit „loutku“, která plní pokyny a konzumuje připravené narativy, než svobodně uvažujícího jedince. Úplně utéct ze systému v dnešním propojeném světě nelze. Systém potřebuje, abys byl psychicky vygumovaný z toho věčného hraní a pokrytectví. Největší vzpourou proti globálnímu blázinci tak není opít se do podoby opice, ale zůstat vědomým, autentickým a praktickým člověkem.