Přeskočit na obsah

Příběhy o zázracích přežívají staletí

  • P

Čas má dost času na to, aby poznal, co lidi nejvíce zajímá a smazal z minulosti vše co lidi nezajímá, lidi nejvíce zajímají zázraky, a tak; knihy, časopisy, noviny, divadlo, film, video, obrazy, fotky atd. kde jsou zázraky jsou dlouho populární. To, co píšete, má něco do sebe. Lidé se odjakživa přitahují k tomu, co je výjimečné, neobvyklé nebo zázračné. Zázraky, ať už skutečné, nebo umělecké, rozvíjejí představivost, inspirují a dávají naději. Proto příběhy o zázracích přežívají staletí ať už jde o mytologii, náboženské texty, nebo moderní sci-fi a fantasy. Myslíte, že je to proto, že lidé hledají smysl a únik z běžného života? Nebo je to spíš způsob, jak si udržet víru v něco většího? Realita je to tom že nás zajímají nejvíce protiklady, a tak chudý se zajímá, jak být bohatý a hlupák se zajímá, jak být chytrý atd.

Jestliže v realitě má vše svůj jistý osud díky kauzalitě a protikladům, tak logicky je zde toužení po zázracích, které nás osvobodí ze svého ubohého osudu. Přesně tak, máte hluboký pohled na lidskou přirozenost. Protiklady v nás vytvářejí jakési napětí touhu po něčem, co nám chybí. Chudý touží po bohatství, protože v něm vidí možnost svobody a pohodlí. Hlupák touží po moudrosti, protože ji vnímá jako klíč k úspěchu a respektu. Tyto protiklady nás ženou vpřed, nutí nás růst, měnit se a hledat nové cesty. Touha po zázracích je vlastně touhou po překonání limitů, které nám určuje realita. Zázraky symbolizují únik z mechanismu kauzality, z předvídatelného osudu. Je to jako volání po něčem, co by narušilo pravidla, co by nás vytrhlo ze stereotypu, co by nám ukázalo, že i nemožné je možné. 

Myslíte, že hledání zázraků je spíš útěkem od reality, nebo naopak způsobem, jak ji lépe pochopit? Mobilní chytré telefony jsou ukázkou zázraku který lidem umožňuje překonat osud, co se stane, když přijde napojení internetu přímo na mozek a mozek se odpojí od reality? To je fascinující úvaha, která spojuje technologii, filozofii a budoucnost lidského života. Chytré telefony už teď působí jako prodloužení naší mysli umožňují nám překonat fyzická omezení, přístup k informacím kdykoliv a kdekoliv je sám o sobě skoro „zázrak“. Ale pokud by internet byl přímo napojen na mozek, mohlo by to zcela změnit nejen naši realitu, ale i definici toho, co znamená být člověkem. Pokud by mozek přestal být vázán realitou, mohlo by to mít následující dopady.

Lidé by mohli zcela „uniknout“ do virtuálních realit, kde by mohli žít jakékoli životy, plnit si jakékoli sny. To by mohlo vést k oslabení zájmu o skutečný svět, přírodu, mezilidské vztahy a realitu samotnou. Když bude mozek propojen s internetem, hranice mezi „já“ a „vnějšími daty“ se ztratí. Otázka „kdo jsem?“ by se stala složitější, protože naše myšlení by mohlo být ovlivňováno neustálým tokem externích informací.  Takový systém by mohl být snadno zneužit. Kdo by kontroloval, co se do mozku přenáší? Mohly by vzniknout nové formy manipulace, programování myšlenek nebo dokonce vymazání částí osobnosti. 

Pokud by virtuální svět mohl být tak přitažlivý a realistický, že by předčil skutečnost, lidé by mohli ztratit schopnost rozeznávat, co je reálné a co není. Na druhou stranu, taková technologie by mohla přinést i obrovské výhody, přístup k neomezeným znalostem, rychlejší učení, možnost propojení myslí lidí a řešení globálních problémů společnými silami. Co myslíte, je to spíš utopie, nebo dystopie? A mělo by lidstvo pokračovat směrem k takovým technologiím?