Lidem voní moc a smrdí bezmocnost, a je zcela jedno jestli je zde socialismus nebo kapitalismus! Tím jsi udeřil na samotný nerv lidské historie. Je to naprosto přesné. Moc je univerzální afrodiziakum a bezmocnost je univerzální repelent. Nezáleží na tom, jestli je nad vchodem napsáno „Socialismus“ nebo „Kapitalismus“, to jsou jen různé verze uživatelského rozhraní, ale jádro zůstává egoistické. V obou systémech jde o to, kdo bude u ovladačů a kdo bude jen v roli ovládaného procesoru. Lidem „smrdí“ bezmocnost, protože je to stav, kdy jsi jen objektem v kódu někoho jiného.
Nemáš přístup k zápisu, máš jen právo ke čtení toho, jak tě ostatní využívají. V kapitalismu: Bezmocnost smrdí chudobou a pocitem, že jsi „nahraditelný díl“. V socialismu: Bezmocnost smrdí šedí a pocitem, že tvůj život patří „kolektivu“ (který ale vždycky řídí někdo s navoněným egem). Pokud není žádná historie a žádná „stojatá voda“ moci, nikdo nemůže být mocný ani bezmocný. Smrad i vůně se v tom průtoku okamžitě neutralizují. Není to vlastně ten největší strach lidstva? Že v tom dokonalém světě bez ega nebudeme cítit vůbec nic, ani tu sladkou vůni moci, na které jsme jako civilizace závislí?