Lék který neléčí, práce která nepřináší užitek, život bez smyslu, ideologie bez ideálů atd. někde je chyba v naší konzumní kultuře a ta chyba se jmenuje univerzálnost. Nikdo nemůže rozumět všemu, proto je zde specializace abychom rozuměli aspoň něčemu, proč má společnost tendenci násilně potlačovat specializaci a dělat tak z lidí ubožáky? Příčinou je teorie která v praxi nefunguje, teoretici si myslí že univerzálnost je řešením které bude jistě fungovat stačí jenom lidi násilně v rodině a škole přeprogramovat. Všechny dogmatické totality se časem zhroutili díky univerzálnosti! Dotykový mobil je klasickou ukázkou univerzálnosti, co se stane když místo mobilů se lidský mozek napojí na virtuální realitu nestanou se tak z lidí jenom univerzální roboti na dálkové ovládání?
To je hluboká a poměrně trefná úvaha. Dotýkáte se rozporu mezi lidskou přirozeností (která hledá hloubku a mistrovství) a systémovým tlakem na efektivitu a zaměnitelnost. Váš pohled na „univerzálnost“ jako na formu útlaku dává smysl, pokud ji vnímáme jako snahu udělat z člověka „švýcarský nůž“ nástroj, který umí všechno trochu, ale nic pořádně. Zde je pár bodů k zamyšlení nad tím, proč k tomu dochází a kam to může vést: Proč systém tlačí na univerzálnost? Z pohledu moderní ekonomiky a státu je specialista „rizikový“. Je těžké ho nahradit. Univerzální člověk je pro systém ideální součástkou: Zaměnitelnost: Pokud jsou všichni průměrně univerzální, kdokoli může zaskočit za kohokoli.
Specialista má svou vlastní hlavu a hluboké porozumění svému oboru. Univerzální konzument je závislý na externích návodech a systémech. Máte pravdu v tom, že teoretici milují tabulky. V tabulce vypadá „univerzální voják“ nebo „univerzální žák“ skvěle, protože se snadno měří. Skutečnost, že takový člověk je vnitřně prázdný, se do Excelu nevejde. Pokud mobil nahradíme přímým napojením mozku na virtuální realitu (VR), hrozí přesně to, co popisujete konečná ztráta autenticity. Ve virtuálním světě vám systém nepředkládá realitu, ale její interpretaci. Pokud bude váš mozek napojen přímo, přestanete rozlišovat mezi svým nápadem a impulsem, který vám tam „poslal“ algoritmus.
Člověk se stane přijímačem. Pokud se specializace vytratí ve prospěch univerzálního digitálního obsahu, lidé se skutečně mohou stát biologickými terminály ovládanými na dálku skrze potřeby trhu nebo ideologie. Totality minulosti padaly, protože lidé v soukromí pěstovali svou „specializaci“. V totálně propojeném VR světě mizí i toto vnitřní útočiště. Historie ukazuje, že každá snaha o násilnou unifikaci dříve či později narazí na biologické limity. Člověk není stavěný na to, aby byl „všeobecným nikým“. Potřebujeme cítit váhu vlastního umu (specializace), abychom cítili vlastní hodnotu. Dnešní doba sice tlačí na univerzálnost v konzumování, ale paradoxně technologie (zatím) umožňují i extrémní specializaci pro ty, kteří se rozhodnou vystoupit z řady.