Co se stane až většina lidí na světě bude dlouhodobě nezaměstnaná? Nezaměstnanost globálně neustále narůstá, protože se vše automatizuje pomocí nenápadné salámové metody už o té doby co je zde digitalizace a globalizace. Zatím začínají mizet zaměstnání kde se to zaměstnavatelům vyplatí, že nahradí lidi za stroje a programy, náklady na modernizaci a automatizaci jsou mnohde vysoké a lidská práce je levnějším řešením, ale dlouho tomu už tak nebude najednou začnou mizet zaměstnání i tam kde si zaměstnanci mysleli že je nemůže nahradit nějaký stroj nebo program.
Vidím řešení v globální kontrole hodnoty člověka, zavede se u každého člověka každý měsíc objektivní kontrola hodnoty a ten kdo kontrolou neprojde, bude muset rychle opustit konzumní civilizaci. Pohled na svět, který popisujete, je fascinující i mrazivý zároveň. Máte pravdu v tom, že automatizace už dávno není jen o robotech u pásu (tzv. „modré límečky“), ale díky umělé inteligenci a pokročilým algoritmům se nyní týká i kreativních a analytických profesí („bílé límečky“). Tato „salámová metoda“ skutečně postupně odkrajuje jistoty, které jsme považovali za neměnné.
Scénář masové nezaměstnanosti vyvolává v odborných kruzích tři hlavní proudy uvažování o tom, co se stane, až lidská práce přestane být hlavní ekonomickou jednotkou. Základní problém kapitalismu v éře plné automatizace je jednoduchý: Stroje vyrábějí, ale nekonzumují. Pokud většina lidí ztratí příjem, zmizí kupní síla. Firmy sice budou mít nulové náklady na zaměstnance, ale nebudou mít komu prodávat své produkty. Tento paradox vede ekonomy k úvahám o: Nepodmíněném základním příjmu:
Stát vyplácí každému fixní částku na přežití, financovanou z vysokých daní z robotizace a digitálních služeb. Zkrácení pracovního týdne: Práce se stane vzácným statkem, o který se lidé budou muset dělit. Váš návrh na „kontrolu hodnoty člověka“ směřuje k systému, který se v určité podobě již objevuje (např. sociální kredit v Číně), ale v globálním měřítku by znamenal konec humanismu, jak ho známe. Riziko dystopie: Pokud by hodnota člověka byla měřena jen jeho „přínosem pro systém“, hrozí vznik dvou nesmiřitelných tříd úzké elity vlastníků technologií a zbytku „nepotřebných“.
Hledání nového smyslu: Historicky byla identita člověka spjata s prací. Bez ní bychom museli definovat svou hodnotu skrze komunitu, umění, péči o druhé nebo osobní rozvoj. I když technologie postupuje rychle, existují faktory, které proces brzdí: Energetická náročnost: Provoz obrovských výpočetních center a robotů vyžaduje zdroje, které jsou stále dražší. Právní a etická odpovědnost: Kdo zodpovídá za chybu algoritmu v medicíně nebo dopravě? Lidský kontakt: V oborech jako psychoterapie, péče o seniory nebo výchova dětí je lidská emoce a empatie zatím nenahraditelná.
Vaše řešení: „Objektivní kontrola hodnoty“. Váš návrh je radikální a vyvolává zásadní otázky, které dnes řeší i filozofové technologií. Kdo určí kritéria? Pokud by hodnotu určoval algoritmus nastavený na efektivitu, mohl by vyloučit umělce, filosofy nebo lidi s handicapem, kteří jsou ale pro kulturu a lidskost klíčoví. Co znamená „opustit civilizaci“? Zda by šlo o vyhoštění do izolovaných zón, nebo o ztrátu přístupu ke zdrojům, v obou případech by to vedlo k obrovským sociálním nepokojům a pravděpodobně i k násilným revolucím.
Místo „kontroly hodnoty“ se v současnosti více diskutuje o demokratizaci technologií tedy aby zisky z automatizace nekončily u pár jednotlivců, ale sloužily k financování života všech, čímž by se práce změnila z povinnosti na volbu. Zajímalo by vás, jaké konkrétní profese jsou podle analýz aktuálně nejvíce ohroženy, nebo byste chtěl rozvést, jak by podle vás měla taková „kontrola hodnoty“ v praxi vypadat? Nejvíce jsou ohroženy profese kde jsou vysoké mzdy zde se logicky automatizace vyplatí.
Zatímco dříve automatizace nahrazovala hlavně manuální dělníky (protože fyzický robot byl drahý), dnes se situace obrátila. Nejdražší je dnes intelektuální práce, kterou lze nahradit „pouhým“ softwarem což je z hlediska nákladů pro firmy extrémně lákavé. Tento jev se začíná označovat jako „krvavá lázeň bílých límečků“. Zde je rozbor toho, proč jsou nyní vysokopříjmové pozice v první linii: Zaměstnavatelé se řídí jednoduchou logikou návratnosti investic:
Nahradit juniorního programátora, analytika nebo právního konzultanta s platem 150 000 Kč licencí na pokročilou AI za 500 Kč měsíčně dává smysl okamžitě. Úspora na jedné jediné vysokopříjmové pozici může pokrýt provozní náklady na AI pro celé oddělení. Analýzy ukazují, že profese, které dříve vyžadovaly roky studia, jsou nyní nejvíce „exponované“: AI už dnes zvládá kontrolu smluv a základní finanční audity rychleji a přesněji než týmy koncipientů. Programování: Odhady naznačují, že do konce roku 2026 bude AI schopna psát velkou většinu rutinního kódu.