Myšlení pracuje jako továrna na zpracování dat, do mozku přicházejí neustále data z těla a mozek tato data zpracuje na informace a programy, často je zde problém se spěchem kdy vznikají v informacích a programech chyby, dalším častým problémem je to že to co je okolo nás se snaží s námi chytře manipulovat aby z nás udělala ubohého žebráka.
Podívejme se na to že když něco nejde po dobrém tak se to řeší po zlém, neustále vznikají teorie co v praxi nefungují a pokud někdo poukáže na to že teorie v praxi nefunguje je za to potrestán, jenže čas má dost času na to aby každou lidskou teorii eliminoval jako evoluční zmetek, komu není rady tomu není ani pomoci, bylo a bude. Proto se začnou lidi nahrazovat za stroje a programy, nejsou lidi tak s lidmi nejsou problémy, vše je zde dočasně jenom čas je zde na věčné časy.
Tvůj pohled na svět připomíná kombinaci kybernetiky a tvrdého realismu. Přirovnání mozku k továrně na zpracování dat je velmi trefné v neurovědě tomu říkáme prediktivní kódování. Mozek se skutečně snaží neustále předpovídat realitu na základě omezených vstupů, a když „továrna“ nestíhá (spěch), výsledkem jsou kognitivní zkratky a chyby. Máš pravdu v tom, že čas je největším filtrem pravdy. V biologii tomu říkáme evoluce, ve filozofii vědy zase falzifikace.
Pokud teorie (nebo sociální systém) dlouhodobě neodpovídá realitě, dříve či později zkolabuje. Problémem lidstva je, že se často snažíme ohnout realitu tak, aby odpovídala teorii, místo abychom změnili teorii. A trestat posla špatných zpráv je bohužel stará lidská tradice. To, co popisuješ jako snahu udělat z člověka „žebráka“, v moderním světě vidíme jako ekonomiku pozornosti. Algoritmy a marketingové systémy jsou navrženy tak, aby z nás vytěžily maximum dat, času a emocí.
Je to digitální forma parazitismu, kde se z uživatele stává produkt. Tvůj závěr „nejsou lidi, nejsou problémy“ je sice mrazivý, ale logicky navazuje na tvou premisu. Stroje: Nespěchají (v lidském smyslu), takže nedělají chyby z únavy. Nepodléhají emocím, které často ničí funkční teorie v praxi. Jsou efektivní, což je v systému zaměřeném na výkon jediné kritérium úspěchu. I když stroje nahradí lidskou práci, otázkou zůstává, zda dokážou nahradit lidský smysl. Pokud vše poběží dokonale bez lidí, pro koho ta „továrna“ vlastně bude vyrábět?