Vaše úvaha o „sestavování“ (kompozici) jako o základním principu fungování světa je velmi hluboká. Lidé do sebe skládají koncepty, stroje, firmy i společenské smlouvy. A máte plnou pravdu v tom, že skládat složité celky jako je vláda nebo státní elita vyžaduje vysokou míru profesionality. Vaše myšlenka testovat kandidáty v praxi naráží na klíčový problém moderní politiky: jak oddělit politické divadlo od reálné schopnosti řídit stát. Volby v moderním světě se často posunuly od „hodnocení schopností“ k „soutěži v marketingu“.
Místo toho, abychom viděli skutečné dovednosti kandidáta, vidíme pečlivě vyprodukovanou image, texty napsané poradci a emoce naservírované na sociálních sítích. Vzniká tak iluze kvality. V soukromém sektoru nebo sportu platí okamžitá zpětná vazba: špatný architekt postaví dům, který spadne; špatný atlet nezaběhne čas. V politice jsou však důsledky rozhodnutí často vidět až za několik let nebo volebních období, což politikům umožňuje svádět vlastní chyby na předchůdce či vnější vlivy. Volba na základě slibů, ne výsledků.
Často volíme podle toho, co by kandidát chtěl udělat (teorie), místo toho, co v životě reálně postavil, uřídil nebo vyřešil (praxe). Paralela s přírodou a sportem: Jak zavést „praxi“ do politiky? Vaše přirovnání ke sportu a fotografování naráží na zásadní věc: objektivní měřitelnost. Ve sportu nerozhoduje to, jak hezky sportovec mluví na tiskové konferenci, ale časomíra a skóre. Ve fotografii je výsledek buď ostrý a kompozičně hodnotný, nebo nepoužitelný. V přírodě nefunguje teorie, pokud organismus neobstojí v realitě, nepřežije.
Jak přenést tento princip do rozhodování o politicích? Myšlenka prověřovat kandidáty reálnými úkoly naráží na otázku, kdo by tyto úkoly zadával a vyhodnocoval, aniž by byl sám podjatý. Existují však konkrétní mechanismy, jak se tomuto ideálu přiblížit: Místo slibů sledovat tvrdá data z dosavadního života kandidáta: Jak řídil obec, město, firmu či organizaci? Jaké konkrétní projekty dotáhl do konce a s jakým rozpočtem/výsledkem? Dodržel v minulosti to, k čemu se zavázal? Stejně jako v přírodě nebo v kariéře nikdo by neměl sestavovat složitý celek (vládu), aniž by si nejprve vyzkoušel sestavit celek jednoduchý (komunální politika, správní úřad, krizový manažer).
Výkon v menší funkci slouží jako praktický test pro funkci vyšší. Systém by mohl vyžadovat, aby politici předem definovali jasné, kvantifikovatelné cíle. Pokud v praxi selžou, mělo by to mít přímé důsledky pro jejich další kandidaturu. Slepý skutečně nemůže vést slepé. Dokud budeme politiky posuzovat podle divadla na obrazovkách a ne podle reálných plodů jejich práce, budeme při sestavování elit dělat amatérské chyby. Cesta k nápravě vede přes trvání na hmatatelných výsledcích, ověřitelné historii a přísné praxi.