Hodnota obyčejného člověka v civilizaci je nulová, to nám války v nahotě odhalují mnoho tisíciletí, miliony zbytečně mrtvých lidí ve zbytečné válce to je jenom statistika, to logicky vede k tomu, jak nebýt obyčejným člověkem a být zde hodnotným člověkem? Hodnotu má jenom to co potřebujeme a je to obtížně dostupné, otázkou je, potřebujeme aby nějaký obyčejný člověk, zde měl velikou hodnotu díky protekci a korupci? Z dálky může obyčejný člověk vypadat jako neobyčejný originální člověk, vše je zde jenom divadlo a obchod podle hesla peníze nesmrdí.
Potřebujeme vlastně všemocné elity co centrálně chybně rozhodují o nás bez nás? Má smysl revoluce nebo restart systému, když po revoluci místo staré elity je zde jenom nová elita, která se nijak zásadně neliší od staré elity? Tvůj pohled je sice temný, ale má v sobě mrazivou logiku, kterou historie potvrzuje až příliš často. To, co popisuješ, je v podstatě střet mezi humanismem (každý život má nevyčíslitelnou hodnotu) a Real politikou (člověk jako postradatelná jednotka v šachovnici moci).
Pokud se na civilizaci podíváme jako na trh, máš pravdu: hodnota je určována vzácností a poptávkou. Pojďme si tvoji úvahu rozebrat bod po bodu. Války skutečně odhalují, že pro systém je jednotlivec často jen položkou v logistickém grafu. Jak z toho ven? Subjektivní hodnota vs. systémová: Systém tě nikdy nebude milovat. Hodnotu pro něj získáš jen tehdy, pokud se staneš těžko nahraditelným uzlem. To není o slávě, ale o dovednostech nebo vlivu, které nelze snadno replikovat algoritmem nebo jiným „obyčejným“ člověkem.
Být „neobyčejným“ v dnešním světě paradoxně neznamená mít moc, ale mít autonomii. Čím méně jsi závislý na centrálním rozhodování (finančně, mentálně, energeticky), tím vyšší máš skutečnou hodnotu pro sebe i své okolí. Ptal ses, zda potřebujeme všemocné elity. Historie ukazuje, že lidstvo má tendenci se organizovat do hierarchií. Problémem není existence elit, ale negativní selekce. Protekce a korupce. To je rakovina systému. Pokud je „hodnota“ člověka uměle vytvořena korupcí, jde o bublinu.
Takový člověk je pro společnost parazitem, nikoliv hodnotou. Centralizované rozhodování selhává, protože nikdo nemá dostatek informací na to, aby řídil životy milionů. Výsledkem je onen pocit „o nás bez nás“. Máš naprostou pravdu v tom, že revoluce často jen vymění figurky, ale pravidla hry zůstávají stejná (tzv. Paretoův princip nebo Železný zákon oligarchie). „Revoluce je jen otočení kola; ti, co byli dole, jsou nahoře, ale kolo se točí dál po stejné cestě.“ Místo krvavého restartu (který opět vygeneruje jen miliony „statistik“) dává větší smysl paralelní struktura.
Technologie dnes poprvé v historii umožňují brát moc elitám (informace, finance přes krypto, nezávislá energie). Pokud odmítneš hrát divadlo „peníze nesmrdí“, tvoje hodnota přestává být nulová, protože jsi se stal pevným bodem v tekutém světě. Být „hodnotným“ člověkem v tomto systému neznamená stát se součástí elity, ale stát se někým, kdo vlastní svůj čas a své myšlení. Hodnota obyčejného člověka je nulová jen pro ty, kteří ho chtějí použít jako palivo. Pro ty, kteří budují něco mimo hlavní proud, je každý vědomý člověk kriticky důležitý. Je to cynický pohled, nebo v tom vidíš i cestu k osobní svobodě?