Člověk není zboží na skladě s čárovým kódem a výstupní kontrolou. Přesto má lidský mozek neustálou tendenci všechno nálepkovat, měřit a porovnávat. Proč to děláme? Náš mozek je od přírody „lenivý“. Chce šetřit energii, a tak si složitost světa a jedinečnost lidí zjednodušuje do škatulek a teorií. Kde je chyba? Jak říkáš, teorie na papíře vypadá čistě, ale v kontaktu s živou, nespoutanou realitou naráží. Lidé pak často nutí živé bytosti, aby se přizpůsobily mrtvé teorii, místo aby to bylo naopak. Náš mozek je z pravěku nastavený tak, že si všímá hrozeb.
Když kolem projde nebezpečí, musíme zpozornět, abychom přežili. Když je všechno v pořádku, můžeme odpočívat. Média a sociální sítě tento pravěký instinkt zneužívají. Strach, hněv a senzace generují kliknutí, sledovanost a peníze. Dobro nepotřebuje křičet ani dělat divadlo. Je jako vzduch, všimneme si ho často až ve chvíli, kdy chybí. Ale to neznamená, že nemá hodnotu, jen se z něj těžko dělá senzační titulková zpráva. Systémy moci mají tendenci přitahovat lidi, kteří po moci touží a ti často bývají bezpáteřní. Když se starý systém zhroutí, vytvoří se šance pro zločince.
A do tohoto prázdna, nevstoupí skromný, dobrý člověk, protože ten nemá potřebu druhým vládnout. Vstoupí tam ti nejagresivnější a nejbezohlednější. Výsledkem je jen výměna bohů, na vrcholu mocenské pyramidy. Svět a jeho mechanizmy (média, politika, konzumní tlak) dokážou působit neskutečně cynicky a temně. Ale právě proto je klíčové nenechat se tímto systémem pohltit a neztratit vědomí, že každý člověk má svou vlastní, neměřitelnou hodnotu. Není to zboží, není to číslo v statistice a není to škatulka v něčí teorii.