Lidumil v realitě neexistuje

P1070093

Je mnoho svatých příběhů, kde existuje svatý lidumil, který má rád cizí lidi, jenže dobrota je zde žebrota, a tak nám lidumilové evolučně zanikli, a místo nich zde jsou jenom samí egoisti, není zde vlastně; feudalismus, socialismus, kapitalismus, demokracie, diktatura, atd. je zde všude jenom egoismus, za vším je toužení po tom se mít dobře, bez ohledu na druhé, člověk je tak člověku vlkem. 

Peníze nesmrdí, o tom je tento egoistický svět, který se stal pro mnoho lidí jenom ekonomickým a psychickým vězením, ve kterém nemá život smysl, a tak lidi unikají do světa iluzí, pomocí drog, nebo pomocí víry v Boha. Politici před volbami mají snahu si hrát na lidumily, a slibují voličům, že bude lépe, anebo něco jiného, když ptáčka lapají tak mu krásně zpívají. 

Nacismus v nahotě ukázal pravdu o naší egoistické konzumní civilizaci, ve které je obyčejný člověk jenom otrokem s nulovou hodnotou, a stát může beztrestně nepotřebné otroky po milionech vraždit v plynových komorách. Ten druhý je nám peklem, protože je egoistický, začíná klesat porodnost, a lidi si pořizují psy, protože pes je nepodrazí. 

Víte o tom, že 80% zisku z vaší profesionální práce vám u nás seberou mocní a bohatí lidé, co zde mají služební řidiče a sekretářky. Nadbytek je postaven na nedostatku, následkem je ekonomická migrace, kdy se snaží ubožáci přestěhovat tam, kde se budou mít lépe a tak se staví všude ploty a zdi. Víte, kolik to stojí peněz, když prezident USA letí na návštěvu někam velmi daleko, na prezidentech přeci nemůžeme šetřit, musíme šetřit na těch, co pracují za minimální mzdy.

Proč se falšují statistiky?

P1070092

Nejde rozhodně o nic nového, mohli bychom dokonce říci cynicky, že se statistiky falšují od té doby, co evolučně vznikli. Pravdu je třeba obléci do lží, aby vypadala hezky, vše je zde o vyprávění příběhů, a vypravěč co je v mocném a bohatém centru, potřebuje popularitu, a tak vznikají falešné statistiky. 

Prý se máme dobře, a kdo chce, ten si dobrou práci najde, jenže realita je v naší republice zcela jiná, ceny za zboží a služby rostou, vznikají nové nesmyslné poplatky, ale mzdy nestoupají, tak aby vyrovnali zdražování, tím se mnoho lidí dostává co dluhů, a exekutoři z nich udělají bezdomovce. Zisky od nás mizí rychle za hranice, a tak se z nás stává kolonie, ze které mnoho lidí utíká do ciziny, kde se mají lidi ekonomicky lépe. 

Když se cizinec z Kanady dozví, za kolik zde musí pracovat zaměstnanec, tak on nechápe to, jak někdo může pracovat za tak malou mzdu? Z díla se pozná tvůrce, je třeba ukončit dlouhé období, ve kterém jsme byli zaostalou kolonií, a začít bojovat za globální ekonomickou emancipaci.

Optimální pravidla stvořila pravidelnost

P1070091

Jakmile zde někdo z lidí získá díky centralismu moc, tak má snahu násilně měnit pravidla, podle kterých zde vše pravidelně existuje, zde platí zlaté svaté pravidlo, pokud něčemu nerozumím, tak to nedělám! Podívejme se do lidské minulosti, která je zapsána nejvíce v knihách a dneska i na internetu, amatérismus mocných měl za následek depresi u; ekonomiky, politiky, morálky, filosofie, rodiny, psychiky, atd. kam nemůže čert, tam on nastrčí pyšného hlupáka. Podívejme se na otázku otroctví a svobody, proč je zde tak málo svobody a tak mnoho otroctví, už od vzniku lidské civilizace? 

Jádro problému je v tom, že jsme vychovávání jako konzumní otroci, autority vytvořili mocenskou pyramidu, kde na vrcholu je největší autorita (Bůh, papež, král, císař, sultán, šlechtic, prezident, ministr, ředitel, podnikatel, celebrita, milionář) která žije v ekonomickém ráji, a dole v základech pyramidy jsou ubožáci, co žijí v konzumním očistci, a jejich naděje na to, že jim bude lépe, je minimální. Pokud by demokratické politické volby mohli eliminovat mocenskou pyramidu, tak by volby, byli, elitou zakázány, volby jsou jenom mediální divadlo, vše zde ovládají ti, co mají peníze, politici jsou kaskadéři, co zastupují ty, co mají nadbytek peněz, koho chléb politici jedí tomu i slouží. 

Války v nahotě odhalují, že pracující člověk je jenom číslo v globální statistice, a miliony mrtvých lidí ve válce, to je jenom statistika. Prací nelze zbohatnout, konzumní systém je uzavřený, protože milionáři nechtějí, aby zde mohl někdo zbohatnout prací, milionáři říkají politikům, jaká pravidla mají schválit, aby byli milionáři spokojení, chudáci slouží bohatým o tom to je, bohatství dává elitě svobodu, nadbytek je postaven na nedostatku. Všechny revoluce zde změnili jenom povrch konzumní civilizace, a pod povrchem je pořád jenom sobecký egoismus. Z utrácení poznáváme kdo je zde skutečně bohatý a kdo si hraje na to, že je bohatý, vše směřuje k čipovému otroctví, ten kdo nebude pracovat, ten nebude jíst.