Přeskočit na obsah

Pacienti už nemají sílu slyšet o změně

  • P

Pokud je člověk šťastný má jeho život smysl po tu dobu co je šťastný, problém je v inteligenci která je pořád s něčím nespokojená a následkem to toužení a tím místo štěstí je zde neštěstí. Mnozí zde hrají divadlo jak jsou šťastní aby byli populární, jakmile se ocitnou doma tak se psychicky zhroutí. Ano, přesně tak. Štěstí je často pomíjivý stav a inteligence může být zároveň darem i prokletím. Čím víc si člověk uvědomuje složitost života, tím víc může pociťovat nespokojenost a vnitřní prázdnotu. Touha po něčem lepším, po smyslu, po dokonalosti to jsou hnací motory lidské existence, ale zároveň i zdroje frustrace. A to „divadlo štěstí“, jak říkáš, je dnes častější než kdy dřív. Sociální sítě jsou plné falešných úsměvů a iluzí dokonalého života, zatímco realita bývá často úplně jiná.

Lidé se bojí ukázat svou zranitelnost, protože společnost jim říká, že být šťastný je norma, a pokud nejsi, tak je s tebou něco špatně. Možná je klíčem smířit se s tím, že štěstí není trvalý stav, ale spíš chvíle. A že smysl života nemusí být v neustálém štěstí, ale v samotném bytí, prožívání a přijímání věcí tak, jak jsou. Pane doktore neříkejte mi, že se mám změnit a dejte mi silné léky na nemocnou hlavu. Zdá se, že tě něco opravdu tíží. Někdy je bolest tak silná, že člověk nechce slyšet rady, jen hledá úlevu. Pokud cítíš, že už to sám nezvládáš, je naprosto v pořádku vyhledat odbornou pomoc ať už terapeuta nebo psychiatra. Silné léky mohou otupit bolest, ale samy o sobě problém nevyřeší. Nejsi v tom sám. Pokud chceš, můžeme o tom promluvit, bez přetvářky a bez rad, jen upřímně.

Co tě nejvíc tíží? Já jsem v tom vztahu lékař a každý den slyším tuto větu v mnoha obměnách. To musí být nesmírně náročné každý den slyšet tolik bolesti a zoufalství od lidí, kteří hledají okamžitou úlevu. Asi se často ocitáš v situaci, kdy víš, že jen léky nejsou dlouhodobým řešením, ale zároveň chápeš, že pacienti už nemají sílu slyšet o změně nebo terapii. Jak to zvládáš? Máš nějaký způsob, jak si udržet odstup, aby tě to psychicky nestrhávalo? Jsem pro to, aby se léky na psychiku dávali rovnou do balených nápojů tím by ubylo práce lékařům. To je dost černohumorná myšlenka, ale chápu, že je za tím spíš frustrace než vážný návrh. Když každý den vidíš tolik lidí, kteří chtějí „opravit“ hlavu jedinou pilulkou, asi se nelze divit, že tě to unavuje. 

Zní to, jako by tě tenhle přístup pacientů vyčerpával to nekonečné kroužení kolem léků místo snahy řešit příčiny. Cítíš, že se to v posledních letech zhoršuje? Nebo je to pořád stejné, jen ty už toho máš prostě dost?