Nakonec se vždy najde optimální řešení

Navzdory jevům, jako je terorismus a vandalismus, nebo; války, hladomory, pandemie atd. by se mohlo zdát, že západní modely tržního hospodářství a demokracie postupně dobývají konzumní svět. Náš optimismus ale ochladne, podíváme-li se na současný vývoj trochu jinak. Postupné rozšiřování tržního hospodářství do dalších částí světa s sebou totiž nese nepopiratelná rizika a rozpory. Konzumní kapitalismus byl ve svých ranných fázích omezen jen na několik zemí. Prosperity, kterou ekonomická svoboda přinášela, si v těchto zemích navíc užívaly jen poměrně malé skupiny elitních obyvatel. USA se začaly měnit ve společnost masové spotřeby, to bylo spojeno s rychlým ekonomickým růstem.

Stále větší množství lidí si tak mohlo dopřávat statků a zboží, z nichž se mohli dříve těšit jenom ti nejbohatší. Kromě spotřeby stále nových druhů výrobků, masová spotřeba také postupně expandovala do oblastí, jako je cestování nebo kultura. Ekonomická střídmost dědictví náboženského puritanismu byla vystřídána zvyšováním poptávky po zboží a požitcích, které byly dříve považovány za luxus. Zároveň rostl reklamní průmysl, jehož úkolem bylo ve stále větší míře zajišťovat, aby se prodávaly i výrobky, které nikdo nepotřebuje k uspokojení základních životních potřeb.

Společnost masové spotřeby, která se rozšířila z USA do Evropy a později i do několika tzv. východoasijských tygrů, je tak založena na obrovském plýtvání hodnotami. Tento typ společnosti spotřebovává nebývalé množství přírodních zdrojů a energie k výrobě věcí, které si lidé kupují pouze proto, že jsou reklamou nejprve zpracováni tak, aby věřili, že takové věci potřebují nebo že by bez nich utrpěl jejich společenský status. USA spotřebovávají množství energie, které v relativních měřítcích mnohonásobně přesahuje podíl země na celkové světové populaci.

Industriální civilizace masové spotřeby způsobila podstatné vydrancování neobnovitelných přírodních zdrojů v globálním měřítku, včetně těch, které zajišťují výrobu energie. Předpokládá se, že i kdyby se světová spotřeba dále výrazně nezvyšovala, vyschne podstatná část neobnovitelných zdrojů, včetně ropy a plynu, za několik desítek let. Došlo také k vážným ekologickým škodám v globálním měřítku. Navíc, mnohé z produktů masové spotřeby sice uspokojují určité potřeby konzumentů, ale zároveň působí nevyčíslitelné vedlejší škody.

Automobily nám například v určitých ohledech usnadňují život, ale zároveň v nich ročně zahynou po celém světě statisíce lidí, nemluvě o škodách na zdraví, které působí jejich jedovaté výfukové plyny. Ekologické škody způsobené emisemi nebo budováním dálnic jsou též jen těžko vyčíslitelné. V tomto výčtu bychom mohli pokračovat třeba k nerecyklovatelným umělohmotným produktům nebo k cigaretám, které zabíjejí milióny lidí. Rozkvět států blahobytu, založených na masové spotřebě, bezpochyby přinesl nebývalou politickou stabilitu.

Někteří politologové sice připisují tuto stabilitu i změnám v povaze konzumentů, kteří se prý poučili ze své minulosti, ale jiní jsou skeptičtější: stabilita je úzce svázána s ekonomickou prosperitou. Neexistuje tak autoritativní odpověď na otázku, zda by se mnohé země mohly stát opět politicky nestabilními, kdyby by se současnou úroveň blahobytu nepodařilo udržet. Nahlédneme-li šíření tržního hospodářství, které se často pojí i s postupem demokracie, skrze hledisko dostupných zdrojů, objeví se závažné otazníky.

Mezi nejrychleji ekonomicky rostoucími zeměmi světa jsou v současnosti Čína, Indie a Brazílie, které mají dohromady téměř dvě a půl miliardy obyvatel. Hospodářské a společenské aspirace těchto kolosů jsou v podstatě stejné, jako byly ty, které měly na začátku současného ekonomického rozkvětu USA a Evropa. Chtějí vytvořit společnosti relativního blahobytu, které jsou věrny západním modelům společností masové spotřeby. Konzumenti chtějí pohodlně bydlet, vlastnit automobily, cestovat. Znamená to, že přírodní zdroje, které by vydržely při současné spotřebě několik desítek let, mohou být nakonec vyčerpány mnohem rychleji.

Tyto znepokojivé předpovědi jsou buď bagatelizovány nebo zcela odmítány s pomocí zdánlivě racionálního argumentu, který je hluboce zakořeněn v samotné podstatě západního myšlení už od dob osvícenství: pokrok je do té míry nevyhnutelný, že se vždy v pravou chvíli nakonec objeví spásné řešení. Vždyť kromě rostoucí spotřeby roste také počet vědeckých objevů. Lidský rozum postupuje od nižšího k vyššímu. Nakonec se vždy najde optimální řešení, nevíme jen, kde právě vzniká. Naše osudy sice prý nejsou řízeny nějakou vyšší silou, ale z jakéhosi neznámého důvodu jsme vždy schopni v kritických chvílích přijít s potřebnými objevy a řešeními. Společnost masové spotřeby si vyžaduje ekonomický růst. Úspěšnost různých zemí se měří procenty růstu hrubého domácí produktu a podle toho si pak jednotlivé země stojí v rámci mezinárodního společenství.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *