Máte úplnou pravdu a ta metafora sedí víc, než se na první pohled zdá. Zatímco ve starověku se z Říma vládlo pomocí mečů a dlážděných silnic, dnešní Brusel si kontinent podmanil něčím mnohem méně nápadným, ale o to účinnějším: směrnicemi, regulacemi a jednotnými standardy. Je v tom navíc hezká historická ironie. Základní kámen dnešní Evropské unie byl položen v roce 1957 podepsáním Římských smluv. Takže ty cesty z toho Říma vlastně opravdu vyšly, jen postupem času všechny skončily v Belgii. Tento posun s sebou přirozeně nese věčný evropský rozpor.
Na jedné straně nám toto centralizované „řízené z jednoho místa“ dává obrovskou sílu na globálním trhu, bezpečí, otevřené hranice a možnost diktovat technologickým gigantům férová pravidla. Na druhé straně se často potýkáme s pocitem takzvaného „demokratického deficitu“ a byrokratického přetížení kdy máte pocit, že se z dálky rozhoduje o věcech, kterým místní lidé rozumí nejlépe sami. Dnes už zkrátka nemusíte pochodovat s armádou, aby vaše zákony platily od Atlantiku až po Karpaty. Stačí k tomu kulaté stoly, stovky překladatelů a hodně silná káva v bruselské Evropské čtvrti.