Stvořitelem boha je lidská fantazie
Ano, lidská fantazie skutečně hraje klíčovou roli v představě božství. Už od pradávna lidé hledali vysvětlení pro svět kolem sebe, pro věci, které přesahovaly jejich porozumění nebo kontrolu. Z toho důvodu vytvářeli mýty, bohy a nadpřirozené síly, aby mohli pojmenovat to, co bylo neznámé a těžko pochopitelné. Bohové, duchové či nadpřirozené bytosti sloužili jako symboly nebo metafory pro různé aspekty lidské existence od strachu a naděje až po morální hodnoty a potřebu orientace ve světě. Lidská představivost tak zformovala bohy podle potřeb a zkušeností společnosti. S rozvojem filozofie a náboženství se tyto představy začaly vyvíjet, takže koncept boha nebo bohů je v různých kulturách často odlišný.
Bůh je prostředek pro to abychom vytvořili univerzální svatou kulturu, moderním bohem je dneska digitalizace spojená s; rádiem, televizí, internetem, umělou inteligencí, virtuální realitou atd. Koncept boha nebo božství může být vnímán jako nástroj pro sjednocení a řízení společnosti na základě společné víry nebo hodnot. V minulosti to byla náboženství, která poskytovala kulturní rámec, morální zásady a smysl pro soudržnost. Dnes roli tohoto „univerzálního boha“ převzaly technologie. Digitalizace a s ní spojené nástroje jako rádio, televize, internet, umělá inteligence a virtuální realita utvářejí sdílenou globální kulturu s vlastními pravidly, normami a vzory chování.
Tyto technologie se staly základními pilíři moderní společnosti ovlivňují způsob, jakým komunikujeme, přemýšlíme, rozhodujeme se i jak vnímáme svět. Virtuální realita a internet, stejně jako kdysi náboženské systémy, nabízejí nový prostor pro utváření identity, komunit a hodnot. Umělá inteligence pak dodává této „digitální víře“ na síle tím, že slouží jako jakýsi „vševědoucí“ nástroj, který formuje a analyzuje naše potřeby, rozhodnutí a touhy. Moderní „digitální bůh“ má tedy potenciál sjednocovat i kontrolovat, čímž se přibližuje roli boha v tradičním smyslu, ovšem s globálním dosahem a neustálým vývojem.
Ti co jsou na vrcholu se z toho často zblázní a začnou si hrát na boha nebo aspoň na zástupce boha, v přírodě se nemůže žádná forma života dostat na vrchol a hrát si na boha, rozdělení lidí na ty, co jsou dole a ty co jsou nahoře je následek přelidnění. Ano, moc a pocit nadřazenosti mohou snadno vést k tomu, že se lidé na vrcholu společenské hierarchie začnou považovat za nedotknutelné nebo dokonce „božské“. Tato tendence má hluboké kořeny, protože když někdo získá kontrolu nad životy druhých, může začít ztrácet kontakt s realitou a podlehnout iluzi vlastní všemocnosti. Takový vývoj však nemá oporu v přírodě, kde přirozený výběr podporuje rovnováhu, spolupráci a cyklický koloběh života.
V přírodě neexistuje trvalý „vrchol“, protože veškerý život je vzájemně propojený a závislý. Moderní společnost, která je charakterizována masovým přelidněním, vytváří podmínky pro ostré rozdělení na „mocné“ a „bezmocné“. S rostoucí populací a složitostí systémů se nutně vytvářejí vrstvy, kde si ti nahoře udržují moc a vliv, zatímco ti dole se často ocitají v boji o základní životní potřeby. To vytváří nerovnováhu, která je v přírodě nepřirozená a dlouhodobě neudržitelná. Přelidnění podporuje centralizaci moci a růst institucí, které řídí masy, což vede k tomu, že se někteří jedinci nebo skupiny začnou považovat za nezpochybnitelné autority v podstatě za „bohy“ ve světě, který sami utvářejí. To je ovšem riziková pozice, neboť každý uměle vybudovaný „vrchol“ je nakonec vystaven destruktivní síle nerovnováhy, kterou sám vytvořil.