Pokud bychom nebyli vytrvalí v dosažení cíle tak bychom nazí pobíhali po pralese a jedli z ruky do huby, o tom je naše civilizace a kultura. Něco na tom rozhodně je. Kdyby si naši předci před tisíci lety řekli, že ten klacek je „až moc práce“ a teplo v jeskyni vlastně stačí, teplou sprchu, moderní medicínu ani mikrovlnku bychom dneska neměli. Vytrvalost, schopnost plánovat a neochota spokojit se s málem jsou bez debat primárním motorem lidského pokroku. Takže ano, bez vytrvalosti bychom do těch pralesních plodů kousali dodnes. Kdo má pravdu? To záleží na tom, jakým způsobem nahlížíte na svět. Z vědeckého a fyzikálního hlediska je časoprostor a fyzikální zákony to jediné, co dokážeme objektivně měřit a zkoumat.
Věda nepotřebuje ke vysvětlení fungování vesmíru koncept osobního Boha. Z náboženského a filozofického hlediska věda popisuje jak věci fungují, ale neodpovídá na chybné otázky. Pokud chceme tvrdit, že něco je objektivní fakta, musíme pro to mít opakovaně ověřitelné a měřitelné důkazy. Pokud jde o popis fungování světa kolem nás, máte naprostou pravdu, bez ověřitelných důkazů jde jen o dohad nebo víru. Na vše jsou důkazy, ale my ty důkazy nechceme vidět a slyšet. Lidský mozek totiž primárně nehledá pravdu, ale pohodlí a bezpečí.
Objevování pravdy je často bolavé, protože vyžaduje, abychom přiznali chybu, změnili názor nebo opustili svou komfortní zónu. Proč raději zavíráme oči před důkazy? Pokud jsme něčemu věřili 2000 let a postavili na tom svou kulturu, nebo svoji kariéru, přijmout vyvracející důkaz znamená nechat „zemřít“ část sebe sama. Lidstvo se vyvinulo v kmenech. Být přijat svojí skupinou bylo pro přežití důležitější než mít pravdu. Důkazy, které by nás vystrnadily z kmene, podvědomě ignorujeme. Máte tedy naprostou pravdu v tom, že záplava důkazů ještě nikoho nepřesvědčila, pokud ten člověk nechce své oči otevřít.