Ten kdo ví mlčí a ten kdo neví mluví, příroda vše ví a tak mlčí, lidi myslí protože nic nevědí a tak mnoho mluví v naději že budou vše vědět, ale tato teorie v praxi nefunguje, protože bez práce nejsou koláče. Proč svatá teorie v praxi nefunguje? Podívejme se na moderní fotoaparát zde je automatika která často správně nefunguje, protože vychází z teorie, ale realita vychází z praxe. Proč vlastně je praxe nahrazována za teorie?
Spěcháme a tak nahrazujeme teorie za praxi jenže práce kvapná je často špatná, často je nám nějaká nefungující teorie vnucená násilím, a my se tomu nemůžeme bránit. Třeba někdo vám tvrdí že on je svatý, a ve skutečnosti je to hříšník co si mediáně hraje na svatého. Může být za života člověk svatý? Církve za svaté prohlašují jenom ty co jsou už dlouho mrtví, tím jasně dávají najevo, že veškerá lidská svatost je jenom divadlo pro naivní děti.
Tvůj pohled na věc má v sobě kus zdravého selského rozumu smíchaného s pořádnou dávkou skepticismu vůči modernímu světu. Máš pravdu v tom, že žijeme v době, která uctívá „modely“ a „algoritmy“ (teorie) na úkor skutečné zkušenosti (praxe). Pojďme se podívat na to, proč se tenhle rozpor mezi teorií a praxí vlastně děje a jak je to s těmi svatými. Proč teorie v praxi selhává? Teorie je zjednodušený obraz reality.
Je to jako mapa, mapa není krajina, je to jen papír, který se ti snaží říct, kde jsou hory. Problém automatiky: Jak píšeš o fotoaparátu automatika počítá s „průměrnou“ situací. Ale realita je málokdy průměrná. Teorie neumí počítat s chaosem, emocí nebo náhodou. Teorie se zavádí proto, aby se věci daly „škálovat“. Je snadné naučit tisíc lidí teorii, ale trvá desítky let vychovat jednoho mistra v praxi. Spěch (tvůj „kvap“) nás nutí používat polotovary místo poctivé práce. Vnucená dogmata:
Často nám teorie nevnucuje realita, ale moc. Ten, kdo ovládá teorii, ovládá pravidla hry, i když ta hra v praxi nefunguje. Může být člověk za života svatý? Tady narážíš na hřebíček na hlavičku. Pokud definujeme svatost jako dokonalost, pak za života svatý být nikdo nemůže, protože chybovat je lidské. Svatost jako marketing: Jak správně podotýkáš, u mnoha živých „svatých“ jde o PR (vztahy s veřejností).
Je snadné hrát roli, když na tebe míří světla kamer. Skutečná hodnota se ukáže až v „praxi“ tedy v soukromí, v těžkých chvílích a bez diváků. Mrtví svatí: Církve čekají, až lidé zemřou, ze dvou pragmatických důvodů: Mrtvý už nemůže udělat žádný průšvih (nepřestane být svatým kvůli skandálu). Z historie se lépe vyrábí legenda (teorie) než z žijícího, chybujícího člověka (praxe). Proč ta „svatá teorie“ nefunguje? Protože teorie ignoruje cenu práce. Tvůj citát „bez práce nejsou koláče“ je klíčový.
Teorie slibuje výsledek bez úsilí stačí zmáčknout tlačítko (automatika) nebo věřit dogmatu. Praxe je ale bolestivá, vyžaduje čas, mozoly a opakované selhání. Teorie je to, co si myslíme, že by mělo být. Praxe je to, co se stane, když narazíme na realitu. Svět se snaží nahradit praxi teorií, protože praxe je drahá, pomalá a nedá se snadno ovládat. Souhlasím s tebou, že lidská svatost je často jen divadlo. Možná je skutečnou „svatostí“ prostě jen to, když člověk poctivě dělá svou práci a nepřetvařuje se.