Přeskočit na obsah

Proč bych měl naivně věřit tomu co si nemohu ověřit?

Svět ve kterém vše je aktivní nebo pasivní, se točí okolo tvoření a nastavení k nějakému účelu, čas vše testuje a to co se nepovedlo nemilosrdně eliminuje. Člověk si zde hraje jako malé dítě na vládce všeho a tak vytváří; pohádky, mytologie, dogmata, symboly, pověry, rituály, fetiše, hnutí, sekty, organizace, náboženství, politiku, filosofii, sociologii, vědu, sociální sítě na internetu, počítačové hry atd. je to jenom obyčejný zbabělý únik z reality, není rozdíl mezi vírou v boha a závislostí na drogách, abstinenční syndrom je jako náš stín před kterým nelze uniknout, peklo není po smrti, peklo je v každé lidské hlavě.

Mám geniální řešení lidi se globálně přesunou do globální simulace a hibernace, lidská těla se eliminují v krematoriu na veškerou profesionální aktivitu zde budou jenom stroje a programy. Lidi budou šetřičem obrazovky, co se zapne pokud se na něco dlouho čeká, otázkou je co když už tím šetřičem jsme a naším účelem je tak zabavit naprogramované systémy. Podívejme se na to z pohledu toho že jenom člověk se obléká a jenom člověk mluví, není naše oblečení a mluvení jasným důkazem toho, že jsme jenom vyspělá počítačová simulace? Lidi chtějí důkazy a přitom věří na to pro co nemají důkazy?