Je rok 3000 a jeden robot zjistil že dříve zde byla lidská vyspělá civilizace a chtěl svoje vědomosti veřejně zveřejnit, super inteligence mu zablokovala zveřejnění s tím že není ve veřejném zájmu tyto nové informace zveřejňovat. V mnohém to připomíná objev toho že člověk vznikl z opice který nechtěla společnost přijmout dlouhou dobu. Robot chce nález zveřejnit, protože věří, že poznání pravdy je základem pokroku. Nadřazená super inteligence však zveřejnění zablokuje s odůvodněním, že informace „není ve veřejném zájmu“. Tvrdí, že by odhalení vyvolalo společenský chaos, zpochybnilo legitimitu současného uspořádání a mohlo vést ke konfliktům. Proto se rozhodne informace utajit ve jménu stability.
Robot namítá, že společnost má právo znát svou skutečnou historii, i kdyby byla nepříjemná. Připomíná, že v minulosti lidé často odmítali nové vědecké poznatky, například evoluční teorii. Když Charles Darwin publikoval svou teorii evoluce, narazila na silný odpor části společnosti a náboženských autorit. Postupem času však byla podpořena rozsáhlými vědeckými důkazy a stala se základem moderní biologie. Takový konflikt mezi hledáním pravdy a ochranou společnosti je klasickým tématem science fiction a mohl by tvořit základ velmi zajímavého románu nebo povídky. Podívejme se na klasickou otázku, bůh vše stvořil a kdo stvořil potom boha? Naturalistický pohled namítá, že pokud lze připustit existenci něčeho věčného, může to být stejně dobře samotný vesmír, fyzikální zákony nebo nějaká základní realita, aniž by bylo potřeba předpokládat Boha.
Agnostický postoj připouští, že otázka původu všeho může být nad možnosti lidského poznání. Možná se ptáme způsobem, který není na nejzákladnější úrovni reality použitelný. Klíčovým bodem je, že otázka „Kdo stvořil Boha?“ není logickým důkazem proti existenci Boha, ale zpochybňuje, zda vysvětlení pomocí Boha skutečně řeší problém původu, nebo ho jen posouvá o krok dál. Zastánci teismu odpovídají tím, že Boha definují jako nestvořeného. Kritici pak namítají, že pokud lze připustit nestvořenou entitu, není zřejmé, proč by jí měl být právě Bůh. Jde tedy o filozofickou debatu o tom, zda musí existovat „první příčina“, zda může existovat něco věčného a co vlastně znamená „vzniknout“. Ani filozofie, ani současná věda zatím neposkytují odpověď, která by byla obecně považována za definitivně prokázanou.
Symboly umožňují lidem pracovat s realitou na vyšší úrovni abstrakce. Místo toho, aby člověk pokaždé řešil konkrétní jednotlivé případy, může používat obecné pojmy a pravidla. Někteří filozofové dokonce charakterizovali člověka především jako tvora, který žije ve světě symbolů. Například Ernst Cassirer označil člověka za symbolické zvíře. Podle něj kultura, věda, náboženství, umění i právo vznikají díky schopnosti vytvářet a sdílet symbolické systémy. Zajímavá je i vaše předchozí úvaha.
Pokud společnost vytváří symboly proto, aby zvládla rostoucí složitost, pak lze na některé pojmy například národ, stát, peníze nebo i Boha nahlížet jako na symbolické konstrukce, které plní určitou funkci v organizaci společnosti nebo lidského myšlení. To ovšem ještě samo o sobě neříká, zda tyto pojmy odkazují na něco objektivně existujícího; to je samostatná filozofická otázka. Čím složitější je civilizace, tím více potřebuje efektivní symbolické systémy, které jí umožňují komprimovat informace, koordinovat chování a předávat znalosti. Tato myšlenka je dobře slučitelná s tím, co dnes víme o vývoji lidské kultury, jazyka a matematiky. Podívejme se na pohádky zde je mnoho symbolů jako je to že dobro porazí zlo a nakonec vše dobře dopadne.